Literární dílna č. 1/2006 : 21. února 2006 - Zdenka Braunerová: Obrázky a lásky
Prof. PhDr. Milena Lenderová, CSc. je historička, publicistka a vysokoškolská pedagožka, zaměřující se na české a francouzské dějiny 18. - 19. století, dějiny česko-francouzských vztahů a postavení ženy v evropských dějinách v 18. - 19. století. Publikovala např. knihy K hříchu i k modlitbě : žena v minulém století (1999), Dějiny každodennosti "dlouhého" 19. století (1. díl 2001, 2. díl 2005), Zdenka Braunerová (2000), Eva nejen v ráji : žena v Čechách od středověku do 19. století (2002), Chytila patrola aneb Prostituce za Rakouska i republiky (2002), Osobní deník a korespondence - snaha o prezentaci, autoreflexi nebo (proto)literární vyjádření? (2004), Tragický bál : život a smrt Pavlíny ze Schwarzenbergu (2004). Je autorkou mnoha odborných článků v časopisech a sbornících a editorkou vědeckých sborníků.
Významná česká malířka Zdenka Braunerová si renomé získala především jako knižní grafička. Byla obdivována, ale též zatracována jako originální osobnost našeho i francouzského kulturního života 2. poloviny 19. a začátku 20. století. Její názory a také životní styl ovlivnily mnoho malířů i spisovatelů, z nichž velká část byla jejími přáteli. Stala se mecenáškou mnoha umělců, podporovala však i lidové umění, zvláště na moravském Slovácku a Horňácku. Přednáška prof. Lenderové byla zaměřena na životní osudy Zdenky Braunerové, které se dají vyčíst z její korespondence.

Literární dílna č. 2/2006 : 4. dubna 2006 - Románový experiment Virginie Woolfové (Hodiny)
Přednášející paní doc. PhDr. Marie Mravcová, CSc. je docentkou Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze. Zabývá se moderní českou a světovou literaturou a filmovými adaptacemi literárních děl.
Virginia Woolfová (1882 - 1941), anglická spisovatelka, se narodila 25. ledna roku 1882 v Londýně jako třetí ze čtyř dětí, dvou chlapců a dvou dívek, v rodině známého viktoriánského kritika, životopisce a vzdělance Leslieho Stephena, její matkou je Julia Stephenová, vyhlášená krasavice a hostitelka vybraného literárního kroužku, jenž se u Stephenových scházel. Středobodem Virginiina dětství a vzdělávání byla otcova obrovská knihovna, intelektuální průprava, kterou od svého otce dostávala, měla na ni obrovský vliv - každodenní vyučovací hodiny, během nichž ji otec učil, jak má citlivě vnímat a ocenit psaný text, byly základem jejího pozdějšího literárního směřování.
Jako dítě navštěvuje Virginia každý rok na dva měsíce St. Ives v Cornwallu - okolní kraj Virginia Woolfová miluje, později napíše, že "nejen proto, že občerstvoval duše a podněcoval obrazotvornost, ale také proto, že v tomto prostředí vzkvétal všední rodinný život."
Ve Virginiiných třinácti letech přichází první událost, která již navždy ovlivní její život - její matka, Julia Stephenová, umírá a hluboký zármutek otce přivodí Virginii první z několika nervových zhroucení, jež ji v životě postihnou. Bez jemné ruky své ženy vede Leslie domácnost jako strnulý a nesmiřitelný viktoriánský patriarcha, Woolfová později vzpomíná, že život s ním byl " ...jako kdyby byl člověk zavřený v kleci s divokým zvířetem". V roce 1904 Leslie Stephen umírá a Virginia se podruhé nervově hroutí, poprvé se přitom pokusí o sebevraždu.
Po zotavení se stěhuje i se svými sourozenci do vlastního domu v bohémské Bloomsbury - žijí zde ve výstředním kruhu talentovaných umělců, kritiků a spisovatelů, známých později pod jménem Bloomsbury Group. V roce 1912 se Virginia vdává za kritika a autora statí o ekonomice Leonarda Woolfa a hned příštího roku dokončuje svůj první román "Plavba" (vychází roku 1915), na němž pracovala celých šest let. V roce 1917 kupují Woolfovi ruční tiskařský stroj a zakládají nakladatelství Hogarth Press, jež pak vydá nejen některé knihy Woolfové, ale i jiná významná modernistická díla, včetně básní T. S. Eliota. V roce 1919 vychází druhý román Woolfové, nazvaný "Noc a den", jenž je svým pojetím stejně jako román "Plavba" ještě románem tradičním.
V dalších románech začíná Virginia Woolfová experimentovat s méně konvenční literární formou, používá poetičtější a subjektivnější styl - to jí umožňuje znázornit proud vědomí dané postavy a orientovat své romány spíše niterně, introspektivně, a tedy zkoumat vnitřní myšlenky a pocity jejich postav. Tento nový literární styl Woolfové pak krystalizuje v jejích románech "Jácobův pokoj" (1922), "Paní Dallowayová" (1925) a v jejím vůbec nejlepším díle "K majáku" (1927). Milostný románek s Vitou Sackville-Westovou pak v roce 1929 inspiruje Woolfovou k napsání knihy "Orlando" - jedná se o parodickou biografii, která sleduje jedinou postavu od alžbětinské doby až do současnosti, přičemž tato postava mění pohlaví, aby se do té které doby lépe hodila. Ve dvacátých a třicátých letech Virginia Woolfová píše též několik svazků kritických statí - v knize "Vlastní pokoj" (1929), kterou poprvé představí při přednášce na univerzitě v Oxfordu, a v knize "Tři guineje" (1938) se soustřeďuje především na problematiku feminismu a na problémy, s nimiž se setkávají ženy-spisovatelky. " ...Psaní ženy je vždycky ženské, nemůže jinak než být ženské, a přinejlepším je velmi ženské...", píše. Dlouho opomíjený a potlačovaný ženský přístup k psaní pak podle slavné formulace Woolfové vyžaduje "pět set liber ročně a vlastní pokoj". V roce 1941 přichází další, neobyčejně silná, duševní krize, Virginia Woolfová podléhá hluboké depresi, kterou v ní vyvolává počátek druhé světové války a předtucha dalšího nervového zhroucení - 28. března pak volí dobrovolný odchod ze života.

Literární dílna č. 3/2006 : 14. listopadu 2006 - Viselecké sdílení
Časopis Viselec vznikl v roce 1997 na Katedře českého jazyka a literatury Pedagogické fakulty Univerzity Hradec Králové z iniciativy PhDr. Nelly Mlsové a PhDr. Miroslava Vondráčka. Zaměření tohoto časopisu je zřejmé z jeho podnázvu Převážně studentský časopis o sdílení. Do tohoto časopisu nepřispívají tedy jen studenti, ale je otevřený všem lidem blízkým univerzitnímu prostředí Univerzity Hradec Králové, kteří mají zájem o literaturu, poezii, odborné texty, eseje, zkrátka o sebevyjádření tištěným slovem. Publikují zde nejen studenti a vyučující Katedry českého jazyka a literatury UHK, ale i studenti a pedagogové jiných kateder, ústavů či fakult. Mezi přispěvatele Viselce se zařadily i známé osobnosti kulturního či vědeckého života, jako například astrofyzik Jiří Grygar nebo spisovatelka a dramatička Daniela Fischerová.
Trochu tajemný až morbidní název časopisu je vysvětlen na titulním listu každého čísla. Dozvíme se tam, že "Dvanáctou kartou tarotové řady zvané velká arkána je Viselec (Le Pendu, The hanged man, Der Erhängte, L´Appicato), kterého jsme si po mnoha úvahách dovolili s velmi čistými úmysly použít pro název našeho časopisu. Viselec je pověšený za nohy, ale v jeho obličeji nejsou znát muka. Tento trest býval tradičně vyměřován dlužníkům. U některých karet vyrůstají ze šibenice lístky života. Kůly a břevno šibenice symbolizují trojku, číslici stvoření. Viselcovy nohy tvoří čtyřku, číslici dokonalosti a celistvosti. Viselec symbolizuje narovnání podle vesmírného práva a vzepření proti právu lidstva. Ten, kdo hledá poznání, musí projít cestu mezi stvořením a dokonáním za každou cenu. Vzhledem k tomu, že smrt na stromě byla křesťanskou obětí, symbolizuje viselec také nesobeckou lásku. V kartomancii viselec značí oddanost, sebeobětování pro dobrou věc, přístupnost intuici, zbavení se nežádoucích stránek chování. Pokud je karta obrácena vzhůru nohama, potom znamená neúspěšný vnitřní boj, odmítnutí intuice a neochotu vzdát se nežádoucích vlastností."
Časopis Viselec není jedinou aktivitou studentů, pedagogů a dalších lidí sdružených kolem tohoto časopisu. V univerzitním nakladatelství Gaudeamus vychází i ediční řada Knihovna Viselec, ve které vycházejí samostatně souborné práce (básnické sbírky, eseje) nejaktivnějších lidí sdružených kolem časopisu.
Na literární dílně se sešlo šest autorů, publikujících ve Viselci, kteří besedovali s návštěvníky přednášky o své tvorbě. Některé básně přednesli sami autoři, jiné recitovali studenti a členové královéhradeckého dramatického souboru Jesličky pod uměleckým vedením paní Emy Zámečníkové.

Literární dílna č. 4/2006 : 12. prosince2006 - Literární ztvárnění lidových pověstí z Náchodska
Mgr. Eva Koudelková, Ph.D., pracuje jako vysokoškolská pedagožka na Pedagogické fakultě Technické univerzity v Liberci, kde vyučuje meziválečnou českou literaturu a literaturu světovou. Ve svých odborných pracích i ediční činnosti se místně zaměřuje převážně na náchodský a liberecký region, tematicky na problematiku lidových vyprávění českých i německých obyvatel obou regionů.
Dosud vyšlo deset souborů pověstí, jež převyprávěla podle starších pramenů: Turov (Liberec 1995), Ze starých vyprávění (Praha 1997), Z dávných časů (Hronov 1999) a Pověsti z Broumovska (Liberec 2000) - první titul Nakladatelství Bor. V roce 2001 Pověsti z Liberce a Liberecka (Vydal Kalendář Liberecka.) V roce 2002 sbírka Police nad Metují a okolí v lidových vyprávěních (2., rozšířené vydání 2005). Městská knihovna v Novém Městě nad Metují vydala soubor Nové Město nad Metují a okolí v pověstech a vyprávěních (2004) a v témže roce Nakladatelství Bor sbírku Pověsti z kraje sklářů. V roce 2006 vyšly dva tituly: Babiččina vyprávění (Grossmutter erzählt, spolu s Nakladatelstvím Bor vydalo Arbor vitae) a lidová vyprávění z kladského pomezí, vydaná v souboru Od Homole k Hejšovině.
Z její odborné činnosti jmenujme dvě monografie: Literární ztvárnění lidových pověstí z Náchodska (Boskovice 1999) a Krakonoš v literatuře (2006), vydanou v Nakladatelství Bor, a ediční práci na následujících titulech: Alois Jirásek, Josef Šára: Korespondence (Liberec 1996), Na Chocholouši (2001), Blateňákovi v Liberci aneb Panu profesorovi s láskou (2002), Čtení o Krakonošovi (2002), Práce zahání démony (2003), Současnost literatury pro děti a mládež (2004, 2005), Amálie Kutinová, Marie Kubátová: Krakonošův rok (2005), Dagmar Klímová: To všechno jsem já (2006).
Spolupracuje s východočeským regionálním časopisem Rodným krajem, s časopisem Krkonoše, s brněnským časopisem o literatuře pro děti a mládež Ladění, s polským vlastivědným časopisem Ziemia Kłodzka a s literárním časopisem Tvar.
Je členkou Obce spisovatelů.