Literární dílna č. 1/2003 : 25. února 2003 - IVA PEKÁRKOVÁ : Cesty (i literatury) po kulatém světě
Spisovatelka a novinářka Iva Pekárková (narozena roku 1963 v Praze) studovala mikrobiologii a virologii na Přírodovědecké fakultě UK. V roce 1985 odešla do exilu. Po desetiměsíčním pobytu v uprchlickém táboře v Traiskirchenu u Vídně získala za podpory nadace Amerického fondu pro uprchlíky povolení k odjezdu do USA. Tam žila v Bostonu a New Yorku, kde pracovala jako číšnice a taxikářka. Na přelomu let 1988-1989 žila půl roku v Thajsku a zabývala se poměry v místních táborech pro uprchlíky. V roce 1993 strávila dva měsíce v Indii. Od roku 1997 žije v Praze, od roku 2002 pracuje jako novinářka v Mladé frontě Dnes.
Literární činnosti se autorka věnuje od počátku 80. let. Již před odchodem Pekárkové do exilu koloval strojopis její románové prvotiny Heslo doublesex z roku 1981, orwellovského příběhu o totalitním státu, který v zájmu rovnosti učiní z obyvatel hermafrodity. Prvním jejím vydaným dílem byl ale román Péra a perutě, napsaný za pobytu v Bostonu a vydaný ve Škvoreckého torontském nakladatelství v roce 1989. Jedná se o příběh české dívky, která se vlivem depresívní společenské atmosféry začátku 80. let stane prostitutkou. V reportážní knize Kulatý svět (1993) líčí Pekárková atmosféru rakouského uprchlického tábora. Próza Dej mi ty prachy (1996) je svébytným pohledem na svět očima nemajetných severoamerických imigrantů a interpretací multikulturní civilizace Spojených států. Anglicky psaná próza The Scarz (do češtiny přeloženo jako Gang zjizvených) vykresluje odysseu české dívky, která se i přes traumatické zkušenosti rozhodne zůstat v cizině. Mezi nejnovější knihy patří Můj I. Q. (1999), Třicet dva chwanů (2000), Do Indie, kam jinam (2001). V roce 1998 vyšla kniha rozhovorů s Ivou Pekárkovou, které vedl Vladimír Ševela a která vyšla pod názvem Můj život patří mně (1998).
Pekárková působí rovněž jako překladatelka, mezi její překlady patří monografie o Romech ve střední a východní Evropě autorky Isabel Fonseca Pohřbi mě vestoje s podtitulem Cikáni a jejich pouť, kniha O psaní: memoáry o řemesle Stephena Kinga, Hollywoodské povídky Jenny Mead nebo Kyselinovej test Toma Wolfa.
Literární dílna č. 2/2003 : 8. dubna 2003 : Doc. PhDr. Vladimír Křivánek, CSc.: Cesty poválečné české poezie
Doc. PhDr. Vladimír Křivánek, CSc. se narodil roku 1951 v Kolíně. Vystudoval český jazyk a historii na pedagogické fakultě UK v Praze, absolvoval roku 1974 prací Pojetí romantismu v díle K. H. Máchy a M. J. Lermontova. Doktorát získal roku 1978 prací K problematice historismu v české literatuře předbřeznové. V letech 1974-1976 působil jako učitel na základní škole na Kladně, pak pracoval v Ústavu pro českou a světovou literaturu jako bibliograf, později jako odborný pracovník oddělení dějin české literatury. V letech 1989-1990 byl šéfredaktorem časopisu mladé literatury Iniciály. V září 1990 se stal odborným asistentem na katedře české literatury pedagogické fakulty UK v Praze a v lednu 1994 jejím vedoucím. Od roku 1998 je vědeckým pracovníkem oddělení současné literatury Ústavu pro českou literaturu Akademie věd ČR. Od konce 70. let navštěvoval Bulharsko, mj. se několikrát zúčastnil letní školy bulharistiky v Sofii. Znalosti bulharštiny a bulharské literatury využívá ke komparatistickým studiím a občasným překladům.
Svými verši poprvé vystoupil na veřejnost v roce 1968 v poetické vinárně Viola v pořadu mladých básníků Verše naboso. Časopisecky publikuje od roku 1977. Přispíval do časopisů Český jazyk a literatura, Česká literatura, Tvorba, Kmen, Literární měsíčník, Nové knihy, Iniciály a dalších.
Vladimír Křivánek rozděluje svou tvůrčí činnost mezi aktivní básnickou tvorbu a činnost literárněhistorickou; píše také recenze. Je autorem básnických sbírek Vypouštění holubice (1982), Nahé stromy (1985), Kameny písní (1990).
Jako literární historik se Vladimír Křivánek věnuje dvojici velkých osobností české literatury 19. století, Karlu Hynku Máchovi a Janu Nerudovi, kterým věnoval své dvě monografie Karel Hynek Mácha (1986) a Jan Neruda (1983).
Vladimír Křivánek má autorský podíl na slovníkových příručkách Malý slovník literárních pojmů a autorů a Český dekameron 1969-1992.
Uspořádal, vydal a redigoval několik básnických sbírek - výbory Sladkost hořkosti Kamila Bednáře (1987), Teplo zhaslého plamene Františka Gellnera (1989) a byl spoluautorem antologie Poezie: antologie básnických textů, čítanka pro 6. - 9. třídu základní školy (1993).
Literární dílna č. 3/2003 : 20. května 2003 - Doc. PhDr. Jan Jirák : Každodennost médií
Doc. PhDr. Jan Jirák (1958), vysokoškolský pedagog, publicista a překladatel, se věnuje problematice masových médií a médií obecně se zaměřením na jazyk používaný v médiích. V letech 1990 - 1993 byl vedoucím katedry masové komunikace Institutu komunikačních studií a žurnalistiky. V letech 1991 - 1993 zároveň přednášel na různých univerzitách v USA o problematice médií (univerzity v Boulderu - Coloradu, Bloomingtonu - Indiana, Athens - Georgia). Nyní je vědeckým a pedagogickým pracovníkem Centra pro mediální studia při Institutu komunikačních studií a žurnalistiky Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze.
Rozsáhlá je jeho překladatelská činnost. Mezi jeho překlady patří mimo jiné Buchwaldova kniha Copak jsem vám někdy lhal ?, Lelarrého Tajný společník, Updikeovy Čarodějky z Eastwicku. Překládá rovněž filmy pro Českou televizi: Buch Cassidy a Sundance Kid, Zvětšenina,, Kdyby, Proces, Fahrenheit 451, Narozen 4. července a další.
Literární dílna 4/2003 : 20. října 2003 - PhDr. Mirek Kovářík : SEDM RŮŽÍ S PŘÍSADOU ANTIBIOTIK : Pokus o literární portrét Václava Hraběte
PhDr. Mirek Kovářík je jednou ze zakladatelských osobností hnutí malých divadel 60. let. Jeho Docela malé divadlo (1962-1969) stačilo během sedmiletí existence inscenovat kolem dvaceti titulů a vytvořilo i zvláštní interpretační styl. Kromě uvedení pořadů americké beatnické poezie byli první, kdo po letech uvedli nejen na divadelně-poetické jeviště básně Jiřího Ortena (Na pomoc slova!), Jana Zábrany (Mlčet je horší), Jiřího Koláře (Učte se čarovat), Ivana Blatného (Miluji tě, krásná Te…), Ivana Diviše (Povíme si to!) a Ivana Slavíka (Snímání s kříže). Byl vůbec první, kdo scénicky představil poezii Václava Hraběte (Stoptime, 1966) a básnický manifest Znamení moci Jana Zahradníčka (1968). Po rozpuštění DMD působí jako konferenciér folkových pořadů a festivalu Porta (1968-1992), autor a interpret poetických montáží a klubových představení, v nichž se jeho charakteristický přednes básní "ve stavu zrodu" stal novou kvalitou české interpretační kultury.
Od roku 1990 působí i jako rozhlasový autor, moderátor a přednašeč v pořadech Dobré jitro, Zelené peří a Poetická nokturna Českého rozhlasu, stanice Praha. Jeho repertoár zahrnuje široké spektrum autorů, od klasické poezie Máchovy po nejmladší básnickou generaci. Osobně se setkal s beatnickými básníky A. Ginsbergem a L. Ferlinghettim při jejich návštěvě Prahy. Pravidelně od roku 1980 reprízuje s kytarovým duem J. Pertl - V.Prejzek v klubech a komorních divadlech pořady z poezie J. Kainara, J. Ortena, V. Hraběte a J. Zahradníčka.
Literární dílna č. 5/2003 : 25. listopadu 2003 - prof. PhDr. Robert Kvaček : MEMOÁRY JAKO LITERÁRNÍ A HISTORICKÝ PRAMEN
Prof. PhDr. Robert Kvaček, CSc. (1932) je profesorem českých dějin na Filozofické fakultě UK v Praze. Je autorem desítek vědeckých studií v čs. a zahraničních odborných časopisech, vědecký redaktor a spoluautor vysokoškolských učebnic z čs. a světových dějin a dalších příruček, editor historických dokumentů, rozsáhlá vědecko-popularizační publikační činnost v novinách a časopisech. Mezi jeho práce patří Osudná mise (1958), Nad Evropou zataženo (1966), Historie jednoho roku (1977), Předehra k tragédii (1979), Cesty ke svobodě (1981), K dějinným tradicím (1984), A změněn svět (1987), Diplomaté a ti druzí (1988), Československý rok 1938 (1988), Poslední den (1988), Obtížné spojenectví (1989), Causa Emil Hácha (1995), Generál Alois Eliáš (1996), České dějiny II (2002). Robert Kvaček získal opakovaně Cenu Literárního fondu a cenu E. E. Kische, je držitelem stříbrné medaile FF UK a ceny Miroslava Ivanova za literaturu faktu.