Eliška Rejčka, křtěná Richenza, byla dcerou polského krále Přemysla II. Velkopolského a švédské princezny Luitgardy. Richenza v šesti letech přišla o matku a v osmi o otce. Jako dědička polského trůnu se stala druhou manželkou českého krále Václava II. a po své korunovaci v roce 1303 přijala jméno Alžběta (česká podoba Eliška) podle svaté Alžběty Durynské. V manželství se starším vdovcem a pěti jeho dorůstajícími dětmi vznikaly napjaté vztahy, zejména s Eliškou Přemyslovnou. V červnu 1305 se Rejčce narodila dcera Anežka, ale ve stejný měsíc Václav II. zemřel a královna byla v sedmnácti letech vdovou a matkou. Zůstalo jí vdovské věno 20 000 hřiven stříbra z důchodů věnných měst a titul české a polské královny. Králem se stal nevlastní syn Václav III., ale v srpnu 1306 byl zavražděn. O český trůn se přetahoval Jindřich Korutanský, manžel princezny Anny Přemyslovny a římský král a kurfiřt Albrecht I. Habsburský. Albrecht prosadil sňatek svého syna Rudolfa s vdovou Eliškou Rejčkou. Rudolf ale nezískal na svou stranu českou šlechtu a v červenci 1307 při obléhání Horažďovic zemřel na následky úplavice. Rejčka se stala v devatenácti letech podruhé vdovou. V říjnu 1307 kurfiřt Albrecht vydal listinu, která zajišťovala právo královny vdovy k jejím věnným městům, Hradci, Chrudimi, Vysokému Mýtu, Jaroměři a Poličce. Listina měla pro věnná města mnohá privilegia. Hradečtí obchodníci směli nakupovat kutnohorské stříbro, byly sníženy královské daně a rozšířena pravomoc městských rad. Hradec si vymohl rozšíření tržního práva, právo skladu a postoupení kusu královského lesa. V květnu 1308 byl ale kurfiřt Albrecht zavražděn, a rozhodující vliv v Čechách získal Jindřich Korutanský. Rejčka se pod ochranou Fridricha Habsburského, bratra zemřelého Rudolfa, ukryla v klášteře u Vídně. V srpnu 1308 se vrátila do Čech a usadila se v Hradci, který získal přídomek „Králové“. V Hradci královna vedla nákladný dvůr a podporovala církev. Dle tradice založila chrám svatého Ducha, ale tento fakt je současnými historiky zpochybňován. Rejčka dlouho nezůstala sama, jejím druhem se stal nejvyšší zemský maršálek pan Jindřich z Lipé. Eliška Přemyslovna ale podnítila Jindřichovo zatčení, ale pán z Lipé byl po půlročním vězení osvobozen a jmenován zemským hejtmanem na Moravě. Rejčka Janovi Lucemburskému přenechala za peněžitou náhradu v roce 1318 své hradecké sídlo a přesídlila se za Jindřichem do Brna, kde se věnovala hospodářské a kulturní činnosti. Založila na Starém Brně klášter cisterciaček zvaný Síň P. Marie. Zde byla také pohřbena po boku Jindřicha z Lipé, kterého o šest let přežila. 
 

ŠAROCHOVÁ, Gabriela V. Radostný úděl vdovský: královny - vdovy přemyslovských Čech. Praha: Dokořán, 2004. Ve fondu zde.

Chrám svatého Ducha a královna Eliška Rejčka v Hradci Králové 1308-2008… Ústí nad Orlicí: OFTIS, 2009. Ve fondu zde.