KUDYVEJSOVÁ, Jana a (baj). Moje babička ředitelovala konkurenční městské knihovně, usmívá se ředitelka hradecké "Vědárny". Online. In: Český rozhlas Hradec Králové. 26. 6. 2024. Dostupné z: http://hradec.rozhlas.cz/moje-babicka-reditelovala-konkurencni-mestske-knihovne-usmiva-se-reditelka-9263753. [cit. 2024-07-03]. 

Mezi posluchači Českého rozhlasu Hradec Králové je jistě hodně čtenářů, a proto si dnes budeme povídat o knížkách, ale také o zajímavé práci v knihovně. Naším hostem je Daniela Ridlová, od dubna nová ředitelka Studijní a vědecké knihovny v Hradci Králové.

V knihovně rozhodně nejste žádným nováčkem, protože v knihovnictví působíte už přes 20 let. A dokonce stále ve stejné Studijní a vědecké knihovně Hradec Králové. Jak zatím přivykáte ředitelské práci, co se pro vás všechno změnilo?
To je dobrá otázka. Přemýšlím, jak na ni odpovědět. Změnilo se téměř všechno. Já z toho ale nejsem překvapená, očekávala jsem, že změny budou, ale jednoduché to není. Protože u nás v knihovně nedošlo ke změně pouze na pozici mé, ale téměř z poloviny se obměnilo i vedení knihovny. Takže v podstatě nově nastavujeme veškeré procesy a postupy, domlouváme komunikaci. Je před námi ještě dlouhá cesta.

Jaká byla vaše pozice předtím, než jste nastoupila na ředitelské místo?
Byla jsem vedoucí odboru služeb a současně i zástupkyní ředitelky. Ale protože pro mne je kontakt se čtenáři velmi důležitý a teď mi i chybí, tak se občas do služeb zajdu podívat. Se čtenáři jsem pracovala v podstatě vždy. Když jsem se rozhodovala, jestli půjdu do výběrového řízení na ředitelku, tak velký zápor pro mě byl, že bych právě přišla o kontakt se čtenáři. Ale po poradě s kolegy i s rodinou jsem se rozhodla, že v podstatě to, jak budu takovou funkci vykonávat, je z velké části na mně. Musím samozřejmě zvládnout vše, co obnáší, ale rozhodla jsem se, že kontakt nevynechám. Od dubna jsem vzala dvě sobotní služby na informačním pultu, protože i to je vlastně moje kompetence. Umím informovat, umím vyhledávat informace a nerada bych o tuto kompetenci přišla.

Jste největší knihovna v regionu, jejíž hlavní úlohou zůstává půjčování knížek. Ale moderní knihovna toho nabízí mnohem víc pro vzdělávání. Konají se u vás různé přednášky a besedy, dají se tam hrát dokonce hry. Co všechno vy, jako ředitelka, musíte koordinovat?
Ano, je na mně, aby to všechno fungovalo, ale od toho mám také skvělé kolegy, za které jsem vděčná. Jejich podpora je pro mě zásadní a jsem ráda, že se na ně mohu v tomto směru spolehnout. Spolu nastavujeme program, přemýšlíme, co nového zavést. Dohromady jako tým dáváme dramaturgický plán, jaké akce uděláme a podobně. Ale správně jste řekla, že naše knihovna není dnes už jen o půjčování knih.

Jak se Studijní a vědecká knihovna Hradec Králové chystá na léto a na prázdniny? Budete mít otevřeno?
Jsme jedna z mála knihoven tohoto typu, která na léto vůbec nezavírá, ale pouze omezujeme otevírací dobu. A to z toho důvodu, aby si kolegové ve službách také stihli vůbec vybrat dovolené. Přes léto jedeme v jednosměnném provozu, jinak pracujeme ve dvousměnném provozu. Na našich webových stránkách najdete, jak se upravuje otevírací doba, máme třikrát v týdnu odpolední směnu až do 18 hodin a dvakrát týdně od 9 do 15 hodin. A pozor, soboty o prázdninách máme zavřeno. A doprovodný program také v létě lehce ustupuje, není žádný přehršel přednášek, nicméně něco se u nás najde. Doporučila bych třeba výstavu Czech Nature Photo, kterou máme přístupnou až do poloviny srpna. A k tomu úplná novinka, kolegové z PR si k tomu připravili i komentované prohlídky, kde se o fotografiích dozvíte nejrůznější zajímavosti. Připravujeme literární prohlídku Hradce Králové, vilové čtvrti Starého Města, to ve spolupráci s Muzeem východních Čech.

Vy se netajíte tím, že jste z knihovnické rodiny. Jestli jsem to dobře počítala, tak v ní jsou minimálně čtyři knihovnice. Kdo byl první? Vaše babička?
Moje babička, ano. Ona byla ředitelkou Městské knihovny Hradec Králové, tedy naší konkurenční knihovny. Já jsem ji původně trošku zklamala, že jsem šla pracovat do druhé knihovny. Ale v podstatě jsem ji v knihovnické praxi nezažila, protože ona odešla brzy do důchodu, měla tři děti. Ale čtení hrálo v naší rodině vždy velký význam, četbu mi hodně doporučoval otec, hodně jsem také sportovala, takže jsem četbu a knížky měla jako relax, jako takové zklidnění. Ovšem babička určitě hrála roli v tom, když jsem si vybírala střední školu. Mám i Střední knihovnickou školu v Brně, o tom jsem se s ní radila.

A také vaše tety jsou knihovnice?
Mé dvě tety. A má sestřenice má vystudované knihovnictví na vysoké škole na Filozofické fakultě. Ale prakticky ho pak nedělala.

Budete mít nějaké následovníky? Jak se to rýsuje ve vaší rodině?
Mám zakázáno říkat, kam se posouvají mí synové. Ale ve čtení jsem jim určitě nějaké geny předala. A jeden syn byl u nás v knihovně i na praxi, tedy ho knihovnictví také zajímá.

Vy jste do Studijní a vědecké knihovny v Hradci Králové přišla na praxi při studiu a už jste tam zůstala. To bylo ještě ve staré budově vedle magistrátu, která měla určitě také své kouzlo. Jak na tu dobu vzpomínáte?
V té době jsme měli dvě budovy, právě zmíněný objekt bývalé židovské synagogy, kde byla půjčovna. Tam jsem byla jako studentka na praxi, to je pravda. Ale pak hned po škole jsem nastoupila do studovny, což byla budova na nábřeží vedle Muzea východních Čech. A přijde mi to už opravdu hodně dávno. Takže teď jste mě dostala hodně zpátky do historie.

Já si vybavuji dřevěné šuplíčky, kde se hledaly lístečky katalogu. To už je opravdu knihovnická historie. Protože v nové budově, kde sídlí knihovna od září roku 2008, už je asi všechno moderní a automatizované?
Ano, to byla pro nás velká změna. Tenkrát se vše vybíralo přes katalogy, ať už jmenné, předmětové nebo systematické a prostory byly malé. Žádné velké akce jsme nepořádali. Ale mělo to také něco do sebe, člověk musel použít trošičku jiné své schopnosti, neměli jsme internet, takže jsme si museli vystačit s encyklopediemi, když jsme zodpovídali dotazy čtenářů. Dnes máme vše v elektronické podobě, a vyhledávání je určitě jednodušší. Ovšem na druhé straně je těch informací zase tolik, že není úplně jednoduché se v nich vyznat. A to si myslím, že je také úkol dnešních knihovníků, aby pomáhali veřejnosti informace efektivně vyhledávat.

Kolik položek máte ve fondu?
Položek máme jako krajská knihovna opravdu hodně, protože nic nevyřazujeme. Většinou vyřadíme pouze dokumenty, které jsou zničené nebo ztracené. Takže máme přibližně 1,5 milionu dokumentů, ale to nejsou jen knihy, jedná se také samozřejmě o periodika, noviny, časopisy, normy, patenty, nějaká firemní literatura i cédéčka.

To vše je uskladněno v budově vedle zimního stadionu nebo máte ještě nějaký depozitář?
V hlavní budově máme uloženo asi tři čtvrtě milionu dokumentů. Je to fond, který jsme si při stěhování do nových prostor rovnou vytipovali jako takzvaně živý, který se točí a stále půjčuje. Pak máme ještě tři depozitáře na Pouchově, kde je uloženo to, co se tak často nepůjčuje. Nicméně garantujeme čtenářům, že každý den tam jezdíme, takže když si takový dokument objednají, na druhý den ho mají k dispozici.

Už jsme zmínili, že se u vás konají různé přednášky, besedy a vzdělávací kurzy. Ale prý se u vás dá zahrát dokonce i pétanque?
To je pravda, už pár let máme před knihovnou hřiště na pétanque. Takže pokud je někdo už unavený z četby a studia, může si jít před knihovnu ven na čerstvý vzduch zahrát. A pokud nemá vlastní set na pétanque, tak my ho bezplatně půjčíme, i to máme k dispozici.

Zkrátka vytváříte prostor nejen k tomu studiu a ke čtení, ale vlastně i k odpočinku a k poklidnému setkávání lidí?
Dnes je knihovna obecně vnímána jako takový otevřený prostor, kam může každý přijít a bezpečně tam trávit svůj volný čas. My rozhodně nikoho nesledujeme, jestli si vzal do ruky knihu a čte si nebo se jen setkal s přáteli nebo navštívil besedu. Na druhou si myslím, často se neví, že naše vzdělávací funkce je výrazně větší v neformálním vzdělávání směrem ke školám. Uděláme ročně na 300 akcí pro školy a lektorují je naši zaměstnanci. Na přednášky si zase naopak většinou najímáme externí lektory.

Měli bychom také zmínit, že Studijní a vědecká knihovna v Hradci Králové byla otevřena 4. listopadu 1949. Což znamená, že budete slavit 75. výročí. Už máte představu, jak své v uvozovkách narozeniny oslavíte?
My jsme se rozhodli, že nebudeme slavit jen jeden den 4. listopadu. Oslavíme celý podzim, budeme mít několik akcí a na výročí upozorníme. Začneme hned první školní den 2. září, kdy bude knihovna celý den otevřená a připraven bude program uvnitř i před knihovnou v galerii. Prostě měl by to být takový otevřený volnočasový den, kdy nabídneme nejrůznější exkurze do zázemí. Chceme naši knihovnu přiblížit návštěvníkům, program se bude jmenovat Cesta knihy, kde se dozvíte, jak se vůbec kniha do knihovny dostane a jak se také následně zpracuje. Exkurzi po službách provedu osobně já, takže když bude mít někdo chuť si popovídat s ředitelkou, může přijít. Budou také různé workshopy, jak si zdigitalizovat knihu, výtvarné workshopy a přijedou i kolegové z hvězdárny z Úpice. Těšíme se. Přijďte.

Naším hostem byla ředitelka Studijní a vědecké knihovny v Hradci Králové Daniela Ridlová. Moc děkujeme za návštěvu.