Přeskočit navigaci

Studijní a vědecká knihovna v Hradci Králové

Studijní a vědecká knihovna
v Hradci Králové
On-line katalog Co číst Digitální knihovna
Úvod >   O nás   > O nás v tisku > Mým snem je literární kavárna

Mým snem je literární kavárna

MERVART, Pavel. Mým snem je literární kavárna. Host. 15.06.2017, roč. 33, č. 6, s. 31. ISSN 1211-9938

Rozhovor s nakladatelem Pavlem Mervartem. Ptal se Jan Němec.

- Jak jste jako nakladatel začínal? 
Začínal jsem v roce 2000 jako absolutní laik, nic jsem o vydávání knih nevěděl, byl jsem naivní a asi jen právě díky tomu jsem vůbec mohl začít. A začal jsem sérií neúspěchů a propadáků a dluhů. 

- Proč jste se vůbec pro tuto profesi rozhodl? 
Studoval jsem filozofii a historii a tento můj odborný zájem mě nasměroval. Ale abych to dopověděl, pro nakladatelství pak bylo zásadní, že začalo spolupracovat s jednotlivými univerzitními fakultami a s ústavy Akademie věd. Odborné publikace i dnes tvoří většinu naší produkce, v tomto směru jsme vlastně takové externí univerzitní nakladatelství. Ročně nyní vydáváme přes čtyřicet titulů. 

- Váš ediční plán je ale přece jen širší, máte několik edic a vydáváte třeba i regionálie. 
Regionální věci dělám, protože jsem lokální patriot, mám rád Kostelecko, odkud pocházím, ale také Náchodsko, Broumovsko. To jsou místa se silnou atmosférou. Jednak je tam krásná krajina, jednak je znát, že jsou to historicky církevní pozemky, je zde spousta kostelů, klášterů, boží muka… Nové osídlení, které na českopolské pomezí přišlo po roce 1945, nebylo tak zběsilé jako jinde v Sudetech. A v sedmdesátých a osmdesátých letech pak nastala chalupářská vlna, která spoustu starých domů zachránila, samozřejmě někdy více, někdy méně citlivě. 

- A jací lidé v tom kraji dnes žijí? 
Ten kraj z nějakého důvodu přitahuje aktivní lidi. Tomu prostoru se sice někdy říká "slepé střevo republiky", ale ono se tam toho vlastně dost děje. Výborným příkladem je Meziměstí nebo přímo Broumov, kde působí řada spolků a sdružení (například Vzdělávací a kulturní centrum Broumovska), které pořádají řadu kulturních akcí. 

- Zpět k nakladatelství. Co z vaší produkce byste zvlášť vypíchl? 
Velkou radost jsem měl z knihy Věčné světlo, to je lágrová literatura, překlad z ruštiny. Stejně tak mám rád memoárovou literaturu, vzpomínky na první a druhou válku. Takto jsme vydali vzpomínky pana Jiráska ještě z první světové války. Nedožil se jejího konce, ale celou dobu si psal deník, který se v rodině uchoval. Dokonce pan Škvorecký nám pak v e-mailu napsal, jak se mu to líbilo. Z nejnovějších knih je to obsáhlá publikace Katastrofa křesťanů o likvidaci Arménů, Asyřanů a Řeků v Osmanské říši v letech 1914-1923 a románová biografie Friedl o malířce Friedl Dicker-Brandejsové, která mimo jiné vedla kurzy malování pro děti v Terezíně a nakonec byla zavražděna v Osvětimi. 

- Vydáváte také poezii, za ty roky je to už určitě přes padesát svazků, ne? 
Dokonce přes sedmdesát, v poslední době vydáváme asi tři ročně. Vydali jsme třeba Petra Krále, Ivana Wernische, Jiřího Suchého. A samozřejmě Bohumilu Grögerovou, která za Rukopis dostala i Magnesii Literu, poté jsme vydali ještě dvě další její knihy. 

- Snažíte se v Hradci třeba i o nějaká autorská čtení? 
Když jsme se nějaké čtení pokoušeli dělat, většinou to skončilo spíš fiaskem, třebaže jsme věšeli plakáty, kde se dalo. V Hradci se nám to z nějakého důvodu nedaří. Když přijede Krchovský, který se sem pravidelně vrací, vyprodá celý sál, ale jinak je to těžké. Občas bývá nějaké čtení v Galerii 42. Něco málo také dělá vědecká knihovna, ale co vím, jsou to spíš jednorázové záležitosti. Pravidelně pořádají autorská čtení také na místní pedagogické fakultě. Mým snem je mít literární kavárnu, ale na to zatím vůbec není čas.