BAJÁK, Milan. "Veselý" plechy. Martin Veselý fotkami rezavých ploch vypráví nevšedně příběhy všedních objektů. ČRo - hradec.cz [online]. 6.12.2021, č. 340 [cit. 2022-01-03]. Dostupné z: http://hradec.rozhlas.cz/vesely-plechy-martin-vesely-fotkami-rezavych-ploch-vypravi-nevsedne-pribehy-8634288

V galerii U Přívozu v Hradci Králové, kterou najdete ve zdejší Studijní a vědecké knihovně, vystavuje do 15. prosince své plechové abstrakce skvělý fotograf z Hradce Králové Martin Veselý. Fotografuje reportáže z kultury, politiky i sportu, také portréty známých osobností, je držitelem několika prestižních fotografických ocenění, dokonce má i ceny Czech Press Photo.

Jaké fotografie teď můžeme vidět v galerii U Přívozu v Hradci Králové?
Uvidíte tam moji dvouletou práci hledání a následného fotografování starých plechů.

Výstava se jmenuje Plechové abstrakce. Jak jste přišel na nápad fotit staré rezavé plechy?
Velkou inspirací mi byl děda, který sám také fotografoval a vždy říkal: hledej krásu v ošklivosti. A krásu v detailech. A ať už to jsou materiály, nejen plechové, ale dřevěné, skleněné nebo třeba minerální.

Pozná člověk z těch fotografií, co to je za předmět?
Dobře, tak já vám dám hádanku. Co vy si myslíte, že to je?

Vůbec nevím. Vypadá to třeba jako poušť snímaná seshora nebo mi to ještě připomíná kůži nějakého zvířete.
Ale co je to v reálu? Nebudu vás napínat, je to na střeše nákladního vlaku. Tato fotografie byla jedna z nejnáročnějších na fotografování, protože jsem si na to nádraží musel přinést čtyřmetrové štafle, na ně vylézt a z nich jsem potom pořídil na několikátý pokus tuto fotografii. Protože ne vždy máte dobré světlo, to je nejlepší buď brzy ráno nebo vpodvečer. Tedy tato fotografie plechového podzimu vznikla těsně při západu sluníčka ze čtyřmetrové výšky. A to je střecha nákladního vlaku.

Kam ještě putujete za starými plechy, kromě nádraží?
Plechy nalézám hlavně na starých garážích, taková ta psaníčka, jak všichni znají. Tam je spousta motivů. A potom chodím hodně právě po těch nádražích a do kovošrotu.

Jaká byla inspirace pro tuhle současnou výstavu?
Všechny bych chtěl pozvat na takovou relaxační výstavu, protože v těch obrazech je mnohé. Každý jsme originál a každý tam uvidí něco jiného. Jsem strašně rád, když z těch snímků dýchá na lidi pozitivní energie v této divné, já tomu říkám době ledové. Je to podobné jako v létě, když budete koukat do mraků a budete si představovat, co tam vidíte.

Vaše fotografie připomínají spíš obrazy.
Je to tak. Když přijde návštěvník, tak ze začátku ani nepozná, co v těch rezavých rámech vlastně je. Vypadá to jako pravé plechy, protože snímky jsou tištěné na super, hodně plastický papír, který vytváří až 3D efekt. Pokud nefotografuji zrovna někde reportáže, tak se snažím být každé odpoledne přímo na výstavě v galerii U Přívozu a povídat si s návštěvníky. A někdy je až šokovat, protože jim vypravuji příběh každého obrazu.

A fotografie ještě dotváří i ručně vyráběné rezavé kovové rámy.
Kamarád mi svařuje rámy a já si je sám koroduji kyselinou. Za dva dny máte nádherně rezavý rám a to pak zarámované vytváří úžasný, celistvý dojem.

Říkáte, že každá vaše fotografie skrývá svůj příběh.
Ano. Často se mě lidé ptají, jak je možné, že jsou ty fotografie tak hodně barevné. Že ve skutečnosti to tak nevidí. Ale já říkám, je to opravdu o tom koukat se. Koukat se a hledat. Mám pár pomůcek, kterými si pomáhám, aby plechy vypadaly tak, jak je to na výstavě. Ale to vám potom prozradím až přímo osobně. Protože snímky nejsou upravované v počítači, jen naprosto minimálně.

Ještě mě zajímají ceny Czech Press Photo. Za jaké fotky jste je obdržel?
Je jich asi sedm, ale já se tím nerad chlubím. Byla tam nějaká cena za sérii fotografií ambulance v zoo, kdy jsem několik měsíců fotografoval náročnou práci dvou veterinářů ve dvorském safari parku. Další oceněné fotografie byly, když jsem sloužil několik dní u letecké záchranné služby. Létal jsem s nimi k ostrým zásahům a dokumentoval jejich práci.

Koukám na fotografii Soni Červené, známé operní pěvkyně, která má kořeny v Hradci Králové. Jak tato ikonická fotografie vznikla? Protože to je úžasný portrét.
Tato fotografie vznikla na divadelním festivalu, kdy se konalo Povídání v podkroví se Soňou. Když jsem tam přišel, tak jsem byl trošku nešťastný ze špatného světla. Soňa Červená si sedla za stůl a kolem ní byly všude stativy a mikrofony a za ní ještě navíc plátno. Tak jsem si říkal, že vůbec nevím, co tady vytvořím. A nakonec vznikla tahle jedna jediná krásná fotografie, kdy ona povídala komentáře ke svým fotografiím, jako k svému životopisu, a podívala se doleva od sebe. V té chvíli jsem zmáčkl spoušť. Je to hodně o náhodě a někdy vznikne opravdu jen jeden jediný silný snímek.

Celý rozhovor s fotografem Martinem Veselým si můžete poslechnout v našem audioarchivu.