PhDr. Vlasta Hamplová 1941-2017

Autor: Božena Klabalová
Vyšlo 12/7/2017 v čísle Ročník 27 (2017), Číslo 4, v sekci Nekrolog

Letos v létě nás dostihla smutná zpráva, že zemřela naše bývalá kolegyně, PhDr. Vlasta Hamplová, dlouholetá pracovnice Studijní a vědecké knihovny v Hradci Králové (SVK HK).
Narodila se v České Třebové, kde po maturitě zahájila svou knihovnickou kariéru v městské knihovně (1958-1964). Obor knihovnictví vystudovala na Fakultě osvěty a novinářství UK Praha v letech 1961-1966 a studium završila v roce 1975 získáním doktorátu. Mezitím působila jako metodička v hradecké okresní knihovně (dnes Knihovna města Hradce Králové) a inspektorka pro knihovny na odboru kultury KNV v Hradci Králové.
Od roku 1970 až do svého odchodu do důchodu v roce 2000 pracovala v SVK Hradec Králové: věnovala se bibliograficko-informačním službám, vyučovala bibliografii, stála u zrodu regionálního informačního střediska Východočeského kraje, přivítala zavádění výpočetní techniky v SVK, které umožnilo převést regionální faktografické databáze osobností a institucí – její srdeční záležitost - do elektronické podoby, podílela se na vzniku Literárních dílen SVK…  O její rozsáhlé publikační a rešeršní činnosti se lze přesvědčit v online katalogu SVK HK.[1]
V roce 2000 byla dr. Vlastě Hamplové udělena medaile Z. V. Tobolky za celoživotní práci v knihovnách. Knihovnictví, bibliografie, informační služby a regionální problematika tvořily náplň jejího (nejen profesního) života.
Výše uvedená fakta si čtenář těchto vzpomínkových řádků může připomenout např. ve Slovníku českých knihovníků.[2] Slovníkové heslo ovšem nemůže obsáhnout všechno: nedočtete se v něm, jakou laskavou, vlídnou a pracovitou (až workoholickou)  vedoucí měli v dr. Hamplové její podřízení v oddělení bibliograficko‑informační služby a posléze odboru speciálních služeb SVK HK; nezažili jste na vlastní kůži její pochopení pro pracující maminky s dětmi a pro dálkově studující knihovnické mládí; nikdo už nedocení, s jak nesmírnou obětavostí pečovala o své blízké; pamětníci vědí, jak milovala dobrou beletrii a také bohatě vypravené publikace z oboru kunsthistorie (říkala tomu, že „si šušňá“ při listování v nich); už vůbec se do slovníku nehodí její oblíbený bojový pokřik, kterým zaháněla chmury osobní i pracovní; zapomenout nelze na její pábitelský přístup k životním zkušenostem, i těm, které by mnozí z nás nedokázali brát s humorem a nadhledem…
Není namístě dělat definitivní tečku za životem tak bohatým a obohacujícím: mám tu pro vás na závěr pár slov dr. Vlasty Hamplové, pár vzpomínek na „knihovnické kdysi“, jež jsou stále aktuální a inspirující: „Předpokládala se však tvořivost, umění improvizace, samostatné myšlení, schopnost jednat s lidmi. Sama jsem pak rychle pochopila význam umění ovlivnit členy rady a další významné činitele ve městě, případně na okrese tak, aby nejprve o knihovně věděli a postupně jí fandili a pomáhali prosazovat její potřeby. Jen jsme tomu tenkrát neříkali lobbizmus, ale ‚líná huba holé neštěstí‛ (v našem případě pro knihovnu). Ono to nebylo na malém městě zas tak těžké. Jen jste museli být včas na správném místě, tedy pracovat v osvětové besedě, kulturní komisi, pomáhat při vysílání městského rozhlasu a vůbec se podílet na kulturním i společenském dění ve městě a všude vystupovat v barvách knihovny.“[3]

verze pro tisk · PDF verze