Můj vztah ke knihovnám a knihovníkům

Autor: Jiří Uhlíř
Vyšlo 6/11/2020 v čísle Ročník 30 (2020), Číslo 2, v sekci Naše téma

PhDr. Mgr. Jiří Uhlíř se narodil 21. dubna 1937 v obci Jasenná. Od roku 1961 žije trvale v Jaroměři-Josefově. Bývalý středoškolský profesor, publicista, publicista, autor  více jak 20 samostatných knižních publikací, zejména velmi časově pracných bibliografií a filmografií, recenzent, bohemista, historik, onomastik, průkopník informatické výchovy na středních školách v ČSR, spoluautor středoškolských učebnic českého jazyka (1980‒1992). Nositel medaile Ministerstva školství… 1. stupně, udělené ministryní Mgr. Kateřinou  Valachovou,  Ph.D., ke Dni učitelů dne 28. března 2017 „za  dlouhodobou vynikající pedagogickou činnost“ i za badatelskou literární a vědeckou práci (pozn. redakce).
 
Od svých školních let jsem se sžíval s knihami. Nejprve s knihami z farní knihovny v mé rodné obci Jasenná na Jaroměřsku, pak z obecní jasenské  knihovny. Na gymnáziu v Jaroměři jsem již přičichl sám jako výpomocný knihovník, fámulus mého češtináře pana PhDr. Jana Orta (1917‒1984) k technologii půjčování, vracení i balení knih včetně práce s knihovními katalogy v gymnazijní žákovské knihovně v letech 1953‒1955. Velkou výhodou pro mne pak byl zcela volný přístup ke knihám na regálech i aktivní členství v literárním kroužku, který vedl náš milovaný a oblíbený profesor, označovaný studenty laskavým familiárním „náš Honza“, na něhož vděčně vzpomínám v reminiscenci Zdeformovaná dílna lidskosti v jaroměřském  gymnazijním almanachu 50 let  střední školy 1919‒1969 z roku 1969, jehož vydání jsem inicioval a spoluredigoval.
Během studia na Vysoké škole pedagogické v Praze (1955‒1959) i pak později jsem využíval jako čtenář a vědychtivý vysokoškolák i student postgraduálního studia na FF UK
v Praze  bohatých  fondů  nejen  Národní knihovny v Klementinu, ale i v Ústřední pedagogické knihovně v Mikulandské ulici v Praze. Tehdy jsem se osobně seznámil s ředitelem Národní  knihovny, s panem doktorem Jaroslavem Kuncem (1912‒1983), známým literárním historikem, lexikografem a  významným  knihovníkem a  bibliografem, s nímž jsem udržoval odborné i přátelské kontakty až do jeho smrti, zejména při tvorbě mého strojopisu bibliografie Božena Němcová inspirací pro umění. Tento strojopis o 303 stranách a 1003 bibliografických záznamech s osmi rejstříky obdržel literární cenu v literární soutěži Šrámkovy Sobotky v červnu 1970. Velký vliv na mě měla i podnětná díla JUDr. Jiřího Tomana (1913‒1988), známého průkopníka knihovnictví a informatiky. Tomanův  podnět je  zřejmý  v mém  učebním  textu Základy informatiky pro  středoškoláky (březen 1979, 2. vyd. 1980, 44 stránek) a při stylizaci učebnicových kapitol Základy informatiky a Jak pracovat s informacemi. Ministerstvo školství a Výzkumný ústav odborného školství v Praze mě totiž  přizvaly jako průkopníka informatické výchovy na středních školách v ČSR k tvorbě novátorské kapitoly ve středoškolských učebnicích českého jazyka. Stal jsem se tak spoluautorem, i když vždy  nestraník, celkem 11 edicí 4 celostátních středoškolských učebnic českého jazyka  vydávaných Státním pedagogickým nakladatelstvím v Praze ve vysokých knižních nákladech, dohromady  cca přes 650 tisíc výtisků v letech 1980‒1992.
Od 1. září 1961 do 30. června 1998 jsem působil jako vyučující českého jazyka
a literatury a dějepisu na Střední lesnické škole v Trutnově, kde jsem vyučoval v denním
i v dálkovém studiu. Zde jsem od roku 1961 asi do r. 1976 pracoval mimo učební úvazek i jako vedoucí žákovské knihovny, takže mám konkrétní představu o práci a praxi knihovníka na škole.
Od vysokoškolských let, což je asi od roku 1956, jsem spolupracoval se Státní vědeckou knihovnou v Hradci Králové. Měl jsem od 50. let číslo čtenářského průkazu 352. Ve svém životě jsem si vždy vážil archivářů, muzejníků, knihovnic a knihovníků, pedagogů, zejména těch, kteří vytvářeli hodnoty nad rámec svých pracovních povinností a snažili se v něčem vyniknout a být přínosem pro kulturu regionu, státu i vlasti.
Takové knihovnice a knihovníky zaměstnávala i zaměstnává dřívější i současná Studijní a vědecké knihovna v Hradci Králové. Zejména jsem spolupracoval s bibliografickým a regionálním oddělením. Vážil jsem si neobyčejně pracovitých
a mimořádně úspěšných knihovníků a bibliografů, jako byl kolega Ladislav Vacina (1943‒1992), který zesnul příliš mladý. Přesto vykonal mnoho pro české knihovnictví, zejména bibliografii a regionální publicistiku, jak dokládá jeho personální bibliografie Ladislav Vacina, pečlivě editovaná vedoucí PhDr. Vlastou Hamplovou (1941‒2017), nositelkou medaile
Z. V. Tobolky (2000), udělenou za její vynikající celoživotní práci v knihovnách. S oběma jsem osobně a úzce spolupracoval, kdy jsem jim dal zcela nezištně  k dispozici svou bibliografii pro regionální fond SVK Hradec Králové.
Děkuji  ředitelce SVK Hradec Králové paní Mgr. Evě Svobodové a jejímu kolektivu za mimořádnou VSTŘÍCNOST při zpřístupňování knih, periodik i dokumentů a poskytování perfektních  informací  při zpracovávání mé bibliografie „Božena Němcová inspirací pro umění v letech 1842‒2020“, kterou hodláme vydat v nakladatelství Bor Liberec s Dr. Evou Koudelkovou během roku 2020. Mám dobré zkušenosti s knihovnicemi a knihovníky nejen v Hradci Králové, ale i v Praze a v Jaroměři. Oceňuji jejich odborný i lidský přístup a ochotu.
Dovolte mně, abych jako dlouholetý čtenář a uživatel vyjádřil upřímný dík a ocenění všem pracovitým, poctivým a vstřícným knihovnicím a knihovníkům Studijní a vědecké knihovny v Hradci Králové za jejich záslužnou a užitečnou práci a za krásné a ušlechtilé poslání knihovníka v 21. století, které svou poctivou, plnohodnotnou a přínosnou prací vrchovatě naplňují. Blahopřeji jim k jejich loňskému jubileu a přeji další úspěšná desetiletí budoucí.
 
Kontakt na autora: zj.uhlirovi@seznam.cz
 

verze pro tisk · PDF verze