Hana Fejlová – jak na ni vzpomínáme

Autor: Božena Blažková
Vyšlo 9/17/2020 v čísle Ročník 30 (2020), Číslo 3, v sekci Kdo je ...

Jsou nabídky, které je těžké odmítnout. Mezi ně řadím i možnost připomenout jednu z prvních šéfredaktorek našeho zpravodaje Hanku Fejlovou. Od doby jejího působení ve zpravodaji uplynulo již více než 30 let a asi nebude od věci připomenout nejen redaktorskou činnost, ale i její knihovnické působení.
Hanka se narodila v roce 1939. Vystudovala obor knihovnictví a vědecké informace na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Svou profesní dráhu začala v Okresní lidové knihovně v Chomutově. V letech 1974‒1993 pracovala na metodickém oddělení SVK Hradec Králové, kde jsem se s ní v sedmdesátých letech poprvé setkala. Každý den dojížděla z Bohdanče a nikdy jsem ji neslyšela postěžovat si na počasí či na dopravu. I když cestování pro ni muselo být vzhledem k jejímu handicapu hodně obtížné. Naopak vždy trvala na spravedlivém rozdělení služebních cest bez ohledu na jejich dopravní obtížnost (tehdy se kraj rozkládal od Semil po Havlíčkův Brod). Jak mi jednou sama říkala: „Byla jsem vychovaná tak, abych byla soběstačná a nepotřebovala žádné úlevy.“ Byla jsem o devět let mladší a vnímala jsem ji jako zkušenější kolegyni, která má svou práci ráda a nikdy neváhá podělit se o získané informace a zkušenosti.
Když se v roce 1988 stala odpovědnou redaktorkou Zpravodaje jednotné soustavy knihoven Východočeského kraje (od r. 1991 knihovnicko‑informačního zpravodaje východních Čech U nás), pracovala jsem v tehdejší Okresní knihovně v Pardubicích. Jmenování do redakční rady bylo pro mne nejen ctí, ale i velkým závazkem. Jak jsem Hanku znala z našeho společného působení v metodickém oddělení SVK, tak jsem dobře věděla, že nejde o čestnou funkci, ale o poctivou práci. Bohužel se již nepamatuji, při které příležitosti Hanka sama takto vzpomínala na svoji redaktorskou praxi:
Byla to práce hezká, také tvořivá a kolektivní. Mohla jsem dobře navázat na své dosavadní kontakty s knihovnami a knihovníky v kraji, výhodou byla znalost jejich snah a problémů. Některé bylo potřeba k psaní příspěvků povzbudit, jiní se rádi sami podělili s ostatními o své zkušenosti, akce, postupy či zavádění počítačové techniky. Velmi pěkná byla spolupráce s redakční radou: stálým a osvědčeným rádcem Janem Pětou, v psaní článků vytrvalou Boženkou Blažkovou, s inspirací vždy přicházející Libuší Komárkovou, ředitelem Josefem Vlčkem a jeho náměstkem Milošem Hromádkou, připravenými kdykoli pomoci. Vesele mne vždy naladily trefné poznámky naší jazykové korektorky Boženky Dvořákové.
A naopak takto krásně na ni vzpomínají tehdejší redakční kolegové, které jsem požádala o malou vzpomínku pro tento článek:
Hanku jsem poznala hlavně při spolupráci nad Zpravodajem, a sice jako člověka nesmírně laskavého, ochotného poradit. Vždycky měl člověk dojem, že je pro ni se svým problémem v tu chvíli tím nejdůležitějším na světě. Zároveň si dovedla stát za věcí, o níž byla přesvědčená, že „to tak má být“. Prostě mám jenom hezké vzpomínky na spolupráci s ní, nikde nic „nedrhne“.                       
                                                                                   Božena Klabalová (Dvořáková)
 
S Hanou Fejlovou jsem se vídal pravidelně při zasedáních redakční rady východočeského knihovnického zpravodaje v letech 1986‒1993. Setkával jsem se s ní rád a troufám si říct, že sympatie byly oboustranné. Vzpomínám, že se rada konala v bývalé synagoze v ředitelně, v paměti mi tehdy nejvíc utkvěla právě Hanka a zástupce ředitele Slávek Hromádka. Naše odpovědná redaktorka měla program vždycky pečlivě připravený, takže povídání nebylo od Šumavy k Tatrám, ale vždy k věci. Jako metodička a členka komise BVLK navštívila mnoho knihoven v kraji, od městských po nejmenší, věděla o nich hodně, znala jejich problémy a řekl bych, dýchala s nimi. Když pracovala na tváři a obsahu zpravodaje, využila právě své zkušenosti z knihovnického terénu. Věděla dobře, které informace a kam směřovat, o čemž svědčí základní rubriky našeho knihovnického čtvrtletníku. Velkou starostí šéfredaktora je shromáždit do každého čísla potřebné příspěvky, najít přispěvatele z praxe. Objevil jsem Hančin dopis z konce roku 1988, kterým v tomto smyslu apelovala na kolegy z celé sítě východočeských knihoven. Ale pro mne tehdy jako dnes (bohužel už jen v chatrných vzpomínkách) není Hanka redakční úkol. Vždycky to byla přátelská duše, žena, která se statečně vyrovnávala s fyzickým hendikepem a kterou jsem za to obdivoval. Vidím ji přes vzdálenost téměř třiceti let a slyším, jak mě s úsměvem oslovuje.                                                                                                                                                                                         Jan Pěta
           
Za Hančina vedení se zpravodaj stal opravdovým průvodcem tehdejšího knihovnického dění. V letech 1988‒89 důsledně reflektuje celou šíři tehdejší jednotné soustavy knihoven nejen zprávami z okresních a krajských rad, ale i z činnosti vědeckých, školních a odborových knihoven. V roce 1990 jsou zde velmi pečlivě zaznamenány všechny společenské změny, které pochopitelně ovlivnily nejen postavení knihoven, ale i běžnou knihovnickou práci. Při listování jednotlivými čísly najdeme provolání společné porady ředitelů, kroniku sametové revoluce, informace o postupu při uvolňování vyřazené literatury, zprávy z Odborového svazu pracovníků knihoven i ze znovu ustaveného Svazu knihovníků a informačních pracovníků v tehdejším Východočeském kraji. V dalších ročnících se objevují nové normy, směrnice a vyhlášky a začínají se objevovat i informace o zcela nové problematice – o nutnosti automatizace knihoven. Aby mladším kolegům bylo o něco jasnější, o jakou problematiku v devadesátých letech to vlastně šlo, dovolím si závěrem ocitovat některé z pokynů pro autory příspěvků ze září roku 1989:
… Pište na stroji a běžným typem písma (nikoliv perličkou) a s jednou kopií. Pište na formát papíru A4, cca 60 znaků na řádku, 35 řádek na stránku (řádkování 1,5). Používejte neopotřebovanou pásku do stroje tak, aby text byl dostatečně kontrastní. Obrázky a přílohy očíslujte. Obrázky kreslete tuší na bílý papír. …
 
Už dávno nejsem v psaní článků vytrvalá a psaní už pár let patří k mé knihovnické minulosti. Zpravodaj však byl a bude vždy mojí srdeční záležitostí. Doufám, že jsem prací v něm alespoň trochu zúročila to, co jsem se od kolegyně Hanky Fejlové během společné práce naučila.
 
Kontakt na autorku: b.blaza@seznam.cz
 
 

verze pro tisk · PDF verze