Studijní a vědecká knihovna
v Hradci Králové
Photogallery On-line catalogue

Andrea Scháňková a Míša Sehnalová posílají selfie z Jičína

Autor: Vanda Vaníčková
Vyšlo 12/2/2021 v čísle Ročník 31 (2021), Číslo 4, v sekci Kdo je ...

Podle mého názoru patří Knihovna Václava Čtvrtka v Jičíně k tomu nejlepšímu, co v kraji máme. Dobrou pověst jistě potvrzuje i fakt, že se mladé slečny dobrovolně stávají tamějšími knihovnicemi místo dětských snů o baletkách či princeznách. Třeba jako Míša Sehnalová (* 1991) a Andrea Scháňková (* 1989), které jsem zpovídala online.
 
Kudy vedla a jak se klikatila vaše profesní cesta, která skončila právě v Jičíně?
A: První kroky mě zavedly do oblasti sociální práce, kterou jsem studovala v České Třebové. Následně jsem pracovala v neziskové organizaci Apropo Jičín jako pracovnice v přímé péči. Potom mě ale uchvátila filosofie a spolu jsme strávily tři roky na UHK a pak se mi naskytla příležitost pracovat v naší knihovně, za což jsem velmi ráda.
M: Původně jsem ještě při škole nastoupila na poloviční úvazek do knihovny v Nové Pace. Když se blížily státnice, zjistila jsem, že v Jičíně shánějí knihovnici na poloviční úvazek. Dojela jsem do Jičína s životopisem a nastoupila. Postupně se to seběhlo tak, že jsem nakonec zakotvila na plný úvazek v dětském oddělení v Jičíně.
 
Co je vaší hlavní pracovní náplní v knihovně?
A: Zajistit, aby programy i zařízení fungovaly správně, nezobrazovaly se chybové hlášky apod. Zpracovávám žádosti ke grantům VISK 3, vedu spisovou službu, informační lekce pro žáky SŠ, počítačové kurzy, organizuji literární soutěž v rámci JMP. Podílím se na správě facebooku, vytvářím a aktualizuji alba knihovny na Rajce.net. V neposlední řadě také půjčuji knihy v různých odděleních.
M: Jsem knihovník dětského oddělení, takže vedle půjčování knih to jsou besedy se třídami. Plánujeme nejrůznější kulturní pořady ‒ besedy se spisovateli, divadla, přednášky, workshopy a dílničky. K akcím si děláme vlastní plakáty. Mám také na starost psaní článků a kulturní měsíčník, setkávám se pravidelně s paními učitelkami nad knižními novinkami, plánuji programy na Noc literatury, účastním se celostátních knihovnických akcí… vlastně nic, co by knihovnice dětských oddělení neznaly. Vedle téhle akční práce tu je samozřejmě i „úřednická“ klasika v podobě statistik, probírek fondů atd. Když se mi poštěstí, odpočívám u balení knih. Ráda jezdím na nejrůznější školení. Baví mě i služba za pultem.
 
A největší radosti v knihovně?
A: Když vše funguje tak, jak má, setkání a spolupráce s kolegyněmi (semináře, konference, knihovnické dílny) a samozřejmě vidět čtenáře odcházet alespoň s jednou knihou v ruce.
M: Asi když se mi povede rozečíst nějaké dítě. Je to běh na dlouhou trať, ale občas mi do knihovny přijde někdo, kdo řekne, že ho díky nám baví číst. Občas nám děti napíší opravdu milé dopisy do našeho vzkazovníku – schovávám si je. Nebo když se prostě povede beseda a všichni (jak děti, tak já i paní učitelka) z toho máme skvělý pocit. To jsou věci, které mě v téhle práci naplňují. Je to kreativní, akční, nikdy ne stejné, a hlavně: tahle práce má fakt smysl.
 
Co vás na knihovnické práci překvapilo oproti očekávání?
A: Než jsem se stala knihovnicí naší knihovny, byla jsem dlouho její čtenářkou a na práci knihovnice jsem se těšila. Překvapila mě její rozmanitost a zároveň komplexnost. Měla jsem obavy, že práce bude jednotvárná, zaměřená pouze na jednu určitou věc.
M: Nečekala jsem, že si všichni myslí, že knihovníci nic moc nedělají, sedí v práci, pijí kafe, čtou si a dělají na všechny „pšt“. ☺ Někdy je ale fakt hodně práce jak mentální, tak i fyzické. Už jsem domů odcházela i s puchýři na rukou. Když je potřeba, změní se knihovnice na servírky, uklízečky, zahradnice, výtvarnice, stěhováky atd.
 
Jaké bylo vaše vysněné povolání v dětství? Pokud to nebyl knihovník, má to povolání něco společného s knihovnou?
A: Jako malá jsem chtěla být baletkou – dokonce jsem chodila na hodiny tance. Tanec je velice úzce propojen s dramatickou výchovou a obojí se dá využít při besedách nejen s dětmi, ale i dospělými a seniory. Balet je krásný a trošičku tajemný, ale my ho můžeme poznávat pomocí příběhů a autobiografií. Pro malé holčičky bych zmínila Baletku Elu, pro dospělé Život na špičkách.
M: Bude to znít vtipně, ale jako malá jsem se ptala knihovnice v Nové Pace, co je všechno potřeba, aby člověk mohl dělat knihovnici. Ohromně se mi ta práce líbila. Pak jsem chtěla být vším možným – od princezny, tedy manželky prince Williama, přes policajtku až po kadeřnici a skončila jsem v knihovně. Tak nějak plynule jsem ze studia češtiny přešla k půjčování knih.
 
Zkuste sebe nebo svůj život či náhled na něj připodobnit k nějaké knize nebo postavě.
A: Záludná otázka. Připodobnila bych ho k postavě hraničáře. Tajemní, ale odhodlaní každému pomoci. V jejich životě je nastavený řád a pravidla, která dodržují. Učí se nekonečné trpělivosti, jsou zvídaví, mají plno nápadů a mají neuvěřitelný přehled z různých oblastí, což vnímám jako své celoživotní cíle, na kterých musím stále pracovat.
M: S trochou nadsázky vyberu tři postavy. Oblíbila jsem si Oliviera z Písně o Rolandovi, který byl jednak věrným přítelem, ale byl i o něco víc moudrý a méně ješitný než Roland. Také se snažím rozhodovat se moudře, ale ne vždy se mi to daří.
Sympatický mi je Brian de Bois Guilbert ze Scottova Ivanhoa, který v jádru nebyl špatný a zlý, jen se dostal do vleku svých nešťastných rozhodnutí. Připomíná mi to, že lidé nejsou černobílí a že i za „zlou“ slupkou se může v jádru skrývat čestný člověk.
Ještě přidám majora Kuffenbacha z Kopřivova Asfaltu. Kuffenbach je prostě borec. Jako bývalý voják oplývá rozhodností, racionálním úsudkem, vytrvalostí, fyzickou zdatností a umí skvěle střílet. Má spoustu vlastností, ke kterým bych se ráda časem dopracovala i já.
 
Jak naopak „pohledem světa knih“ vidíte svou kolegyni?
A: Míšu vidím jako Éowyn, Bílou paní z Rohanu (Pán prstenů). Je velmi odvážná, nejenže umí zacházet s mečem, ale dokáže ubránit sebe a své spolubojovníky, eliminovat nepřítele a dále pokračovat v plnění úkolu. Nenechá nikoho ve štychu a můžeme se na ni spolehnout.
M: Andrejka je skvělá a vždy usměvavá knihovnice. Nikdy nenechá nikoho ve štychu a kdykoliv je připravena ostatním pomoci. Je to takový Gandalf z Pána prstenů. Umí totiž jako knihovník, který má na starost výpůjční systém, čarovat a pomoci s jakýmikoliv potížemi. Andrejka je navíc pokaždé nablízku, dokonce je schopná pomoci, i když zrovna není v knihovně. Je skvělé vědět, že se máte na koho obrátit, kdykoliv potřebujete.
 
Paní ředitelka vás obě označila za mladé a nadějné. Koho ze známých osobností z jakékoli oblasti vy vnímáte jako mladého a nadějného?
A: Herečka Kamila Janovičová.
M: Mou osobní hvězdou je Daniel Stach, moderátor České televize. Obdivuji, jak kultivovaně, smysluplně a inteligentně vede rozhovory s osobnostmi světového formátu, smekám před skvělou přípravou ke každému rozhovoru. Takových osobností potřebuje veřejný prostor více. Z youtuberů mi byl a je stále sympatický Kovy – tím, jakým tématům se věnuje, jak zodpovědně svou pozici vnímá a jak inteligentní obsah je schopen tvořit. Do třetice bych zvolila Anatola Svahilce, básníka a vítěze slam poetry soutěží. Neotřelým způsobem popularizuje poezii mezi mladou generací. Za to mu patří obrovský dík.
 
Kontakt na autorku: vandav@seznam.cz
 

verze pro tisk · PDF verze