Inspirace pro rok 2023? Máme!

Autor: Vanda Vaníčková
Vyšlo 3/16/2023 v čísle Ročník 33 (2023), Číslo 1, v sekci Kdo je ...

Jak novoroční čas (kdy je tento článek psán), tak čas jara (kdy je pravděpodobně článek čten) lehce vábí vidinou nového začátku. Leckdy si pomáháme předsevzetími či sliby, já to zkusím jinak. Motivaci, chuť a elán do práce v roce 2023 třeba pomohou načerpat, udržet nebo i zvýšit laureátky ocenění Knihovník roku Královéhradeckého kraje.[1] Odpovědi oslovených dam daly vzniknout malé mozaice, která nahlédne do nejedné knihovnické fantazie. Za součinnost děkuji Marcele Fraňkové, Iloně Hušákové, Stanislavě Najmanové, Janě Kopřivové, Blance Kratochvílové, Evě Pantlíkové a Aleně Pospíšilové.
 
Co vám dělá v knihovnické praxi radost?
S. N.: Je toho mnoho a zjednodušeně bych to mohla shrnout slovem pestrost. Mám ráda, když to v knihovně žije, když se zde lidé potkávají. Z dětského oddělení je slyšet přiměřené množství hluku a v dospělém si čtenáři vyprávějí klidně třeba o rajčatech či počasí. To, co jsem v minulosti brala jako běžnou samozřejmost, se v uplynulých dvou letech vyšplhalo ve stupnici důležitosti na nejvyšší příčku a jsem šťastná, že se tento běžný ruch do našich prostor vrátil. Krásné chvíle mi přinášejí besedy s dětmi, setkání s našimi studenty VU3V, možnost zvát zajímavé hosty, listovat novými knihami, občas objevovat zapomenuté literární poklady i potřeba učit se stále něco nového. A právě barvitost knihovnických činností je asi i důvodem, proč mi i po letech tato práce přináší radost.
E. P.: Radost mám z každého čtenáře, který naši knihovnu navštíví a který
se k nám vrací. Radost mám, když můžeme vyhovět přáním čtenářů a když jsou naši čtenáři spokojení.
A. P.: Největší radostí je pro mě bezprostřední kontakt s lidmi. Práce v knihovně je služba. Čtenářům, knihám a jejich autorům. Měla jsem velké štěstí uplatnit svoji lásku k lidem v půjčovnách v dospělém i v dětském oddělení. Při pořádání nejrůznějších akcí, kterých byly stovky. Měla jsem štěstí na kolegyně, s mnoha jsem dosud v přátelském kontaktu. Vážím si dobré spolupráce s jičínskou knihovnou, pod kterou metodicky spadáme. Velmi mě také těší, že se i jako důchodkyně mohu stále setkávat se skvělými kolegyněmi a kolegou na pravidelných setkáních seniorů v Hradci Králové, které si s přibývajícím věkem s vděčností společně užíváme. Velkou radost mám z nově zrekonstruovaných nebo postavených knihoven. Knihovny mají nezastupitelné místo v životě společnosti.  
 
Nyní už k oné ceně – čím myslíte, že jste si ji vysloužila?
B. K.: Asi se projevilo jen to, že práci v knihovně mám opravdu ráda. Můžu být stokrát unavená, ale tam prostě ožiji – je to můj svět. ☺ No, je to zkrátka zaměstnání, které bych dělala i zadarmo.
J. K.: Snad tím, že mě práce baví a že se snažím, aby opravdu každý, kdo navštíví knihovnu, odešel spokojený, s těšením se na knížky, které si vypůjčil, a zase se rád vrátil pro další. Možná to bude i tím, že zejména pro děti připravuji ještě další aktivity – soutěže výtvarné i literární, různá tematická nocování v knihovně, literární exkurze, besedy se spisovateli, výstavy dětských prací apod.
 
Setkala jste se s nějakou originální reakcí okolí na ocenění?
I. H.: Ocenění je pro mě jakousi tečkou za více než 35 lety v knihovně. Moc si toho vážím a reakce lidí a gratulace jsou velice příjemné. Dokonce všichni zaměstnanci úřadu včetně vedení mi přišli popřát a předali mi nádhernou kytici. Bylo mi ctí.
A. P.: Náš pan starosta nám každé uchystal do knihovny překvapení: šampaňské a medovník. Měly jsme tak zajištěné výborné pohoštění na vernisáž dvou podzimních výstav, která se konala bezprostředně po převzetí ocenění. Také nám vložil oba diplomy do rámečků a v knihovně vystavil. Několik lidí mně blahopřálo, spolužák ze základní školy přinesl noviny a spolužačka z VU3V další, kde se o slavnostním předávání ocenění v SVK HK psalo. Ocenění si vážím, děkuji i za hezké dárky. Mé poděkování patří všem, kteří se na nominaci, přípravě a příjemném svátečním průběhu setkání podíleli.
E. P.: Souhlasím s Alenkou. Překvapilo mě, kolik lidí si toho ocenění všimlo a gratulovalo nám.
 
S trochou fantazie, představte si, že by ceny předávaly literární postavy. Od koho byste cenu ráda převzala?
S. N.: To je krásná představa! A já nebudu skromná! Byli by hned čtyři a jmenují se Athos, Portos, Aramis a D'Artagnan. D'Artagnan by samozřejmě stál vpředu a tři mušketýři by ho doprovázeli. Knížku v krásném vydání jsem dostala ve čtrnácti letech od svého strýčka a myslím, že asi dalších deset let jsem se k ní stále vracela. Nečetla jsem ji pořád dokola celou, ale podle své aktuální nálady jsem už přesně věděla, kde mám knížkou zalistovat a začít číst, aby mi příběh přinesl povzbuzení, radost nebo jenom rozptýlení. Je pravda, že jsem knížku už neotevřela spoustu let, ale v mé knihovně má čestné místo.
B. K.: Cenu bych ráda převzala od čaroděje Gandalfa z románů J. R. R. Tolkiena.
M. F.: Tady bych si dovolila opravdu trošku popustit uzdu fantazii. Protože miluji kraj, ve kterém žiji, a vím, že je nádherný jak svou přírodou, tak i bohatý svou historií a lidmi, byla bych ráda, kdyby mi ocenění předala babička Boženy Němcové ve společnosti svých vnoučat na krásné louce v Ratibořicích. Babičky jsou totiž úžasné, je štěstí je mít a vracet se k nim v myšlenkách, i když už nejsou mezi námi. Malá Barunka tehdy jistě netušila, jak bude moci překonávat svůj těžký životní úděl i tím, že se vrátí ve vzpomínkách ke své moudré babičce do pohádkových Ratibořic. Babička byla jednou z oblíbených knížek mého dětství.
J. K.: Pocházím z Hronova, a tak bych si vybrala babičku Helenu Novotnou z Devatera pohádek, která byla zároveň i skutečnou babičkou sourozenců Čapkových. Ti za ní jezdili do hronovského mlýna. Obdivuji její vitalitu a moudrost.
E. P.: V současné době chodím číst klientům do Domova pokojného stáří v Libošovicích Babičku od Boženy Němcové. Ceny od této moudré ženy bych si opravdu považovala. 
 
A naopak – kdo není váš literární favorit?
A. P.: Na tuto otázku není lehké odpovědět. Musím říci, že mě netěší, kolik knih se vydává např. o Adolfu Hitlerovi. Znát dějiny je samozřejmě důležité a nezbytné. Přesto nejsem ráda, že knih věnujících se válečným zločincům je na pultech knihkupectví zbytečně moc.
S. N.: I v tom mám jasno. Dobrý voják Švejk. Už když jsem kdysi knížku četla jako povinnou četbu, jsem jasně věděla, že humor Jaroslava Haška není blízký mému srdci, a do dneška se na tom nic nezměnilo.  Mnohokrát jsem to od milovníků Švejka „pěkně slízla“, ale nemůžu si pomoci, je to tak.
 
Fantazie ještě jednou – kdybyste mohla mít jakákoli tři knihovnická přání, jaká by byla?
E. P.: Já si přeji, aby naše malá Knihovna Antonína Bocha v Libošovicích měla i nadále hodně spokojených čtenářů, dostatečnou nabídku hodnotné literatury a dobré a ochotné přátele, kteří vystavují svá díla v naší galerii Na Návsi a kteří vystupují na našich akcích.
B. K.: Mám pouze jedno. U nás v knihovně máme, kromě nového počítače a jeho dalšího příslušenství, staré police na knihy, staré židle a stůl. A tak si přeji, aby se v roce 2023 podařilo knihovnu vybavit novým nábytkem, aby pro  čtenáře byla návštěva naší knihovny ještě příjemnější.
M. F.: První přání – aby knihovny zůstaly základním kamenem kultury ve městech i obcích navzdory digitální době, protože tvoří základ české tradiční vzdělanosti a rozvoje jazyka ve všech, a zvláště v těžkých dobách. Aby zůstaly centrem setkávání, výměny informací a názorů a místem vzniku dobrých mezilidských vztahů. Druhé přání – aby knihovníci zůstali nezávislí na politických a ideologických náladách ve společnosti, aby mohli pro své čtenáře vybírat knihy svobodně bez zákazů a manipulací. Třetí přání – aby dialog mezi knihovníkem a čtenářem byl oboustranně přínosný, aby služba nebyla jenom službou, ale i radostí z práce, která vždy naplňuje pracoviště dobrou a plodnou energií. Aby knihovny byly pro čtenáře nenahraditelným „duchovním přístavem“, součástí jejich životů od útlého dětství až do stáří.
J. K.: Aby knihovníky a knihovnice neopouštěl elán a nadšení pro jejich práci, aby knihovny byly stále plné pilných čtenářů a aby knihovny měly dostatek financí na knihy, ale také na všechny své aktivity.
 
Inspirativní odpovědi a zamyšlení knihovnic žádný shrnující komentář nepotřebují. Nebudu vymýšlet žádný doslov „pro formu“, ovšem bez závěru článek nebude. Obstará ho knihovnické rozloučení Marcely Fraňkové, jedné z výše oslovených: „Je mi ctí, že jsem mohla být krásných devatenáct let součástí knihovnické obce a sloužit čtenářům. Přeji všem pevné zdraví a vše dobré v životě knihovnickém i soukromém.“
 
Kontakt na autorku: VandaV@seznam.cz
 
 

verze pro tisk · PDF verze