Výročí Jaroslava Haška v roce 2023

Autor: Jiří Uhlíř
Vyšlo 3/16/2023 v čísle Ročník 33 (2023), Číslo 1, v sekci Ecce homo

V letošním roce si připomínáme dvě velká jubilea Jaroslava Haška: jeho úmrtí přesně před 100 lety, ale také jeho narození před 140 lety. Z toho důvodu jsme se rozhodli do čísla zařadit článek PhDr. Jiřího Uhlíře, publicisty, literárního a regionálního historika, bibliografa a filmografa. Článek v podobném znění už vyšel v našem zpravodaji v prvním čísle roku 2013, ale věříme, že osobnost Jaroslava Haška a jeho provázanost s naším krajem si s námi rádi znovu připomenete (pozn. redakce).  
 
Před 100 lety dne 3. ledna 1923 zemřel v Lipnici nad Sázavou spisovatel Jaroslav Hašek (1883–1923), který zde psal, ale nedopsal svůj satirický román Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války (1921–1923). Letos v roce 2023 si připomínáme ještě 30. dubna jeho 140. výročí narození v Praze v rodině středoškolského profesora matematiky (latentního alkoholika).
V krátkém článku zmiňujeme místa jeho pobytů, většinou jen přechodných, ve východních a severovýchodních Čechách. Nezanedbatelné jsou jeho pobyty v Kladském pomezí. Je všeobecně známo, že bouřlivák a anarchista J. Hašek, založením společenský extrovert a pyknik, se rád toulal nejen Čechami, Slovenskem, Uhrami, ale i na Balkáně. Jeho pobyt v sovětském Rusku komunistická propaganda zneužila k potlačení významu Masarykových československých legií v Rusku. Zážitky ze svých toulek – měl přezdívku „toulavé house“ – uložil do svých literárních děl, zejména do znamenitých předválečných humoresek, které splňují nároky na literárněestetická kritéria, i do svého Švejka, který nedosahuje už této literární úrovně podle hodnocení tehdejších významných literárních kritiků, i když jeho Švejk měl a má velký ohlas doma i v zahraničí.
Všeobecně je známý trvalý Haškův pobyt v Lipnici nad Sázavou, kde v malém domku žil se svou druhou ženou Ruskou a zde při alkoholickém opojení diktoval pokračování svého Švejka, který se stal, navzdory nižší umělecké hodnotě, světoznámým dílem.
Před první světovou válkou, v červnu a červenci 1908, zavítal Hašek také do Libáně u Sobotky, kde navštěvoval svou milou Jarmilu Mayerovou (1887–1931), pozdější první manželku, která zde byla na zotavené u Ing. Františka Konopáska. Hašek také pobýval v Litomyšli, ve Dvoře Králové n. L., Německém (Havlíčkově) Brodě, Chotěboři aj. Na Jaroměřsku a Náchodsku je nejdůležitější pobyt v obci Jasenná, který tvoří jádro výzkumů a bádání Jiřího Uhlíře v jeho knížce Humorista Jaroslav Hašek a Jaroměřsko.[1]
Po vypuknutí první světové války spisovatel Hašek nalezl azyl v Jasenné na Jaroměřsku, aby tak unikl slídivým očím a uším pražských fízlů. Zde pobýval plně hmotně zajištěn na Hrnčířově statku čp. 28 u svého přítele, hostitele, Václava Hrnčíře (1890–1916), syna sedláka a někdejšího obecního radního, od roku 1909 vysokoškoláka, který se s Haškem seznámil za svých  studií mostního inženýrství na České technice v Praze (1909–1912–1914?). Hašek v Jasenné  přespával ve studentském pokojíku. Zdržel se zde asi měsíc. Veselé příhody ze žní u Hrnčířů a Samků (Anička Samková byla Hrnčířova nevěsta) vylíčil v groteskní a mystifikační humoresce Nebezpečný pracovník,[2] kde se vysmál sám sobě, své nešikovnosti při zemědělských pracích, takže se stává druhým lidem až nebezpečný.
 Z Jaroměřska vytěžil celkem čtyři humoresky, z nichž nejzdařilejší je vedle Nebezpečného pracovníka asi elegicky melancholická, skutečně umělecká humoreska Kaťouráci,[3] což je nářeční slovo označující rasíky, lidi, kteří zabíjeli psy a z jejich kůží zhotovovali řemínky k cepovkám, cepům na mlácení obilí.
 
Haškův pobyt na Náchodsku a ohlas Náchoda a Kladska v Haškově literární tvorbě
Když v roce 1914 za ním do Jasenné přijeli jeho pražští přátelé, prof. Ladislav Jančák, syn majitele proslulé kavárny Union v Praze, a Oskar Butter, středoškolský profesor, podnikli společně s Haškem a Hrnčířem výlet do okolních míst na Náchodsku. Navštívili Českou Skalici a Babiččino údolí. V Náchodě v hotelu U Beránka uspořádal Hašek dobrovolnou sbírku pro české spisovatele uvržené válkou do bídy a získané peníze propil. V lázních Chudoba v Kladsku měl jakýsi delikt s německy mluvícími četníky, které Hašek oslovil: „Vy trulanti, já byl v Rusku zatčen a považován za špiona.“ Podle vzpomínky L. Jančáka[4] se incident urovnal přispěním dr. Johna (?), známého náchodského advokáta. Radko Pytlík uvedl v knize Toulavé house,[5] že tato příhoda není zaznamenána v policejních protokolech.
Také samotný Náchod i Hronov nalezly ohlas v Haškově tvorbě. Je třeba zmínit, že spisovatel J. Hašek dne 27. 10. 1912 na Večeru českého humoru v Náchodě četl causerii o dobrodružství ze života autorova a poté měl konflikt s místními sokoly.
Náchod připomíná Hašek v novinovém článku Kopnikiáda v Čechách,[6] kde referuje o podvodném jednání tří členů údajně stavební komise z Vídně, kteří zneužili pohostinnosti představených v Náchodě, výborně se  poměli na banketu a druhý den tito podvodníci zmizeli bez placení. Tento novinový článek J. Hašek posléze přepracoval, rozšířil a beletrizoval v satirickém čtrnáctideníku Karikatury, jehož zodpovědným redaktorem byl jeho přítel malíř a ilustrátor Josef Lada. A tak čtenáři malého vydání časopisu Karikatury, vydávaného v Praze, si zde 12. 3. 1912 mohli přečíst třídílnou satiru s názvem Z Náchoda. Známá je též anekdotická historka z počátku první světové války, kdy Hašek mluvící rusky v pražské vinárně U Petříků inzeruje, že včera byl v Náchodě a že se tam tak právě mluví, což mělo navozovat, že už Rusové okupovali Náchod.
 
Trutnovsko, Vrchlabí a Krkonoše v Haškově tvorbě
Také Trutnovsko, Vrchlabí a Krkonoše nalezly ohlas v mnohostranném a rozsáhlém Haškově díle. Spisovatel J. Hašek uvádí ve svých Osudech dobrého vojáka Švejka za světové války (1921–1923) zrůdnou postavu šplhavce,[7] militaristy kadeta Bieglera. Kadet Biegler cituje ve svém sešitku „Schémata vynikajících a slavných bitev vojsk rakousko-uherské armády...“ také bitvu u Trutnova 27. června 1866. V Haškově podání kadet Biegler je skutečná zrůda, omezenec, pro něhož válka je příležitostí k vojenské kariéře. A proto J. Hašek nechá šplhouna Bieglera v jeho snu shodit do latríny. A konečně ve skutečnosti „se stal z kadeta Bieglera, nadšeného bojovníka, nositel cholerových bacilů,“ dodává sarkasticky autor Švejka. Hašek tak vytvořil sugestivní karikaturu fanatického militaristy, na jejíž aktuálnosti neubral ani dnešek. 
Krkonoše a Vrchlabí jsou dějištěm v Haškově grotesce Společenské lži, poprvé otištěné v Právu lidu 10. 4. 1914 a přetištěné v Haškově souboru Zrádce národa v Chotěboři[8] a ve výboru Reelní podnik.[9] Autorství této nepodepsané grotesky bylo Haškovi připsáno na základě rozboru textu.
Tato groteska je založena na typicky haškovské mystifikaci, společenských lžích, chvástavosti. Hrdina povídky se mj. svému tchánovi chlubí tím, jak v Krkonoších je krásně a že dobře zná Krkonoše, ačkoliv tam nikdy předtím nebyl. Nicméně tchána zláká na výlet do Krkonoš. Ranním vlakem dorazí na nádraží do Vrchlabí. Dále dejme slovo přímo Haškovi:
„Když jsme ve Vrchlabí vystoupili, začalo to teprve být zajímavé. Zavedl jsem tchána někam do Pruska, po pochodu dvanáctihodinném, když jsem ho tahal přes vrchy a doly, marně hledaje Sněžku. Potloukal jsem se s ním po stržích nejnemožnějšího druhu a skončilo to tím, že jsem ho zase z Pruska táhl do Čech v noci, kdy si zoufal nad těmi lesnatými srázy. Díval se v těch strašných chvílích na mne tak podivně a záhadně, že mně bylo doopravdy úzko. Ke čtvrté hodině ranní dostali jsme se do nějaké kosodřeviny, když jsem ještě tchána naposledy ujistil, že tu znám každý kámen. Tchán již nemohl se ani hnout a dal se do pláče v hustém křoví kolem páté hodiny ranní v šeru těch skal a ve tmě propasti počal zčistajasna řvát do ticha hor: „Grüne Bude, Weiße Bude, Schwarze Bude, Rote alte Bude.“ Přivezl jsem si svého tchána do Prahy jako člověka úplně sešlého, který přestože jest jeho rozum ještě zkalen hroznými vzpomínkami na Krkonoše, nevěří mně dnes ani slova, a kdykoliv něco řeknu, zabručí prapodivným hlasem:
„Jo, vy tam znáte každý kámen.“
I z této kratičké ukázky je zřejmé literární mistrovství v grotesce a mystifikaci, Haškovo umění gradace komičnosti opakováním detailů. Ne náhodou jinak kontroverzní Zdeněk Nejedlý vysoko cenil Haškovy drobné povídky.
(Redakčně upraveno a kráceno.)
 
Další nové poznatky a detaily přináší knížka Jiřího Uhlíře Humorista Jaroslav Hašek a Jaroměřsko[10] a jeho článek Pobyty humoristy Jaroslava Haška ve východních a severovýchodních Čechách.[11]
 

verze pro tisk · PDF verze