Vzpomínky pro budoucnost aneb Náš klub seniorů

Autor: Božena Blažková
Vyšlo 12/5/2024 v čísle Ročník 34 (2024), Číslo 4, v sekci Zaujalo nás

Bylo nebylo
Knihovníci zas a zas
Tráví spolu čas
Včera dnes a zítra
Sluníčko zas vítá nás
Jen náš je ten čas
 
Představení Klubu knihovnických seniorů při regionálním výboru Svazu knihovníků a informačních pracovníků (dále jen SKIP 08) začínám poněkud netradičně „básničkou“ na 3 řádky a 17 slabik (5, 7, 5). Tvorba haiku je podle MUDr. Radkina Honzáka nenásilné protistresové, uklidňující propojení obou hemisfér. Sepsáním haiku jsem tedy částečně eliminovala svůj stres ze slibu napsat článek a zároveň jsem si připomněla jednu naši společnou akci. Když konečně skončila covidová opatření, týkající se zákazu setkávání, potřebovali jsme psychicky povzbudit. Pozvali jsme mezi nás Dášu Rýdlovou, se kterou se známe už od dob soboteckých knihovnických týdnů. A ta nás kromě jógy smíchu naučila i jednoduchou techniku psaní haiku.
Pro regionální valnou hromadu SKIP jsem sepsala naše již více než desetileté aktivity. Pro osvěžení paměti a jako poděkování všem, kteří nás ve svých knihovnách vlídně přijali, a všem našim lektorům a přátelům jsem ze zprávy vybrala a jen minimálně upravila a doplnila následující řádky:
Poprvé jsme se sešli 21. 3. 2012. Bylo nás celkem 12 a přístřeší nám poskytla „vědárna“. Popovídali jsme si, „co je nového a jak si žijeme“, probrali jsme plánované akce regionálního výboru SKIP a dohodli se, že se kromě účasti na akcích SKIPu budeme ještě scházet samostatně. Neplánovali jsme nic převratného, jen přednášky, vycházky a výlety. Prohlédli jsme si novou budovu knihovny, a kdo chtěl, přesunul se ještě do městské knihovny na vyhlášení Čtenáře roku. Podruhé jsme se sešli 6. prosince a díky vstřícnosti paní ředitelky Čižinské jsme měli zcela jedinečnou možnost seznámit se s novými prostorami městské knihovny ještě před jejím oficiálním otevřením. Po prohlídce, která nás opravdu nadchla, jsme zahájili tradici společných obědů.
První výlet byl plánován hned na rok 2013, kdy jsme se vypravili do Prahy. Chtěli jsme se věnovat bankovnictví, ale lektorka na poslední chvíli odřekla, a tak jsme finanční gramotnost nezískali. Zato jsme se naučili využívat (možná že přesnější výraz je zneužívat) přátelské vazby a Prahu jsme si užili v Knihovně Národního muzea se zástupci Matice české. Při dalších výletech a exkurzích už jsme se raději přímo obraceli na naše dobré kamarády a známé. Každá z našich návštěv díky tomu dostala vždy ještě nějaký místní bonus navíc. Omlouvám se předem, pokud na nějaké navštívené místo zapomenu. Vždy jsme pochopitelně v první řadě navštívili knihovnu.
Vybavuje se mi zajímavé setkání s knihovnickými seniory v Jičíně, dvě návštěvy v Sobotce – poprvé spojené s návštěvou Humprechtu a nezapomenutelnou kastelánkou Dájou Faměrovou, podruhé spojené s fotografickou výstavou Jitky Pírkové a vystoupením pana režiséra Josefa Kettnera –, prohlídka broumovské knihovny a kláštera, doplněná přespáním na chalupě v Chvalči u Jitky Jaklové. Nezapomenutelná byla „covidová“ cesta do Trutnova. Povinné roušky v dopravě nám sice bránily odezírat, co druhý říká, ale nezabránily nám smát se a radovat se, že jsme se zase mohli vydat na cestu. Nadchla nás průvodkyně Loretou v Chlumci nad Cidlinou. Zajímavá byla návštěva dosud neotevřeného soukromého muzea v Častolovicích. Inspirovalo nás i seznámení s osobností a místy působení Břetislava Kafky, po kterém je pojmenována knihovna v Červeném Kostelci. Měli jsme možnost poznat historii Jaroměře i Josefova.
Nezapomenutelné byly nejen výlety, ale i samotné literární procházky. Začínali jsme vycházkami s emeritním ředitelem Knihovny města Hradce Králové Honzou Pětou, který nás vodil po stopách svých připravovaných publikací Literární průvodce Hradcem Králové a Hradecká čítanka. Rádi jsme se prošli i s jeho zdatným mladým nástupcem Jaroslavem Beranem. S bohatou literární historií svých měst nás zasvěceně seznámily Jana Kroulíková (Litomyšl) a Mirka Vrbenská (Semily). Po stopách sourozenců Čapkových jsme se vydali do Hronova, kdy jsme procházku s čapkologem Hasanem Zahirovičem doplnili jeho přednáškou v knihovně a návštěvou Papírny – mlýna. Josef Vašát, člen Společnosti bratří Čapků, nás seznámil se svým putováním po stopách bratří Čapků. Po prohlídce nové knihovny a Muzea hraček v Rychnově n/K jsme absolvovali setkání s postavami Poláčkovy knížky Bylo nás pět. Barunku Panklovou jsme zase potkali při návštěvě Chvalkovic a České Skalice.
Tipy na výlety nám svými přednáškami dodává neúnavná Jana Kroulíková. Po její přednášce o pernštejnských ženách následovala návštěva nově otevřené Pernštejnské rezidence na zámku v Pardubicích. Zároveň jsme si prohlédli i nové prostory Krajské knihovny v Pardubicích, tzv. knihovní centrum U Vokolků, kde je mimo jiné umístěno i Literární muzeum. Po přednášce o Maxi Švabinském jsme uspořádali zájezd na Kozlov.
Cestovali jsme i do zahraničí díky oblíbeným cestovatelským besedám manželů Čejkových (Ladak, Kolumbie, Dobytí severu a Nový Zéland). Poděkování patří také Věře Škraňkové, se kterou jsme navštívili Petrohrad. Se svými zážitky S kolem kolem Araratu nás seznámil hradecký lékař Jaroslav Dršata.
Uspořádali jsme i hudební poslechový večer s kytarou Zuzany Grohové. K akcím, bez kterých si už roční plán neumíme představit, patří podzimní Literární bábovky (nezastíráme inspiraci u bábovek Alenky Pospíšilové a čtení v Novém Městě n/M). Ty pořádáme od roku 2015 a nepřerušili jsme je ani v rámci covidu, kdy jsme si literární tipy vyměňovali alespoň elektronicky, a navíc jsme se zásobili i literárními testy, kvízy a křížovkami.
Tolik historie. Pár akcí posledních let si přece jenom podle mého názoru zasluhuje podrobnější zmínku. Jednou z nich je založení Klubu 70+. V loňském roce jsme si uvědomili, že 18 našich aktivních členů se narodilo v minulém století (někteří dokonce už v jeho první polovině), a přitom si nepřipadáme jako fosilie. A pevně doufám, že ani tak nepůsobíme. Nápad založení klubu přišel ve chvíli, kdy jsme připravovali taškařici k narozeninám našich členek Zlaty a Alenky (příjmení asi netřeba dodávat, ale pro mladé a neznalé: jedná se o kolegyně Houškovou a Pospíšilovou). Vzhledem k tomu, že jejich jubileum se krylo s výročím prvního televizního vysílání v našich zemích, připravili jsme pro ně několik přímých televizních reportáží ze života památného roku 1953. Naše vystoupení končilo slavnostním udělováním Řádu práce a čestnou vstupenkou do Klubu 70+, kterou kromě oslavenkyň dostali všichni, kteří už mety 70 let dosáhli. Nestorkou našeho klubu je Alena Zikmundová z Potštejna, která se narodila roku 1937. Mety aktivních 80 let v letošním roce dosáhnou kolegyně Líba Hrdá z Hradce Králové a Marcela Machová z Náchoda. Při letošní Bábovce bude slavnostně otevřeno Společenstvo 80+.
Další zajímavou aktivitou, která by podle mého názoru neměla zapadnout mezi běžné akce, jsou letošní zimní setkání na téma Náš příběh. Podnázev čtvrtého setkání zněl: O nás, s námi, u nás a pro nás. Rozhodli jsme se totiž vzájemně se trochu podrobněji představit. Naše řady se rozrostly a při akcích bývá program tak nabitý, že čas na kus řeči je pouze v rámci oběda, a to se dá bavit maximálně s nejbližšími sousedy. Rozdělili jsme se tedy podle regionů a počtu členů v nich na oblast Náchodska, Jičínska, Pardubicka a Trutnovska, Hradecka a Rychnovska. A celé dopoledne jsme si povídali o sobě i o knihovnách, kterými jsme prošli. Každé dopolední setkání jsme doplnili odpolední besedou nebo přednáškou (Cesta do Bullerbynu a zase zpátky, Sběratelé mezi námi, Max Švabinský, Pardubice – Architektura 1. poloviny 20. století). Naše obavy, že plánovaný čas nenaplníme, byly liché a naopak jsme měli problém včas skončit.  Nebylo pevné zadání a každý si mohl svobodně zvolit způsob svého představení. Někteří z nás si své povídání připravili písemně a to vedlo k nápadu vymámit písemný záznam povídání od všech. Díky tomu máme k dispozici nejen osobní vzpomínky, ale i zajímavý osobitý pohled na knihovny nejen našeho regionu v průběhu uplynulých 50 let.
Plánovali jsme dvě až čtyři setkání ročně a dotáhli jsme to na letošních 10 společně strávených dnů. Během setkání totiž často spojujeme několik samostatných akcí, abychom společně strávený čas a často i nepříjemné cestování náležitě využili. V adresáři máme už téměř 40 adres a průměrná návštěva jednotlivých setkání je 24 účastníků. Pokud vás naše činnost alespoň trochu zaujala a chcete se jí zúčastnit, musíte splnit pouze dvě podmínky: být v důchodu a být členem SKIP. Podmínka třetí je neoficiální a dobrovolná: je dobré být tzv. „srdcař“, mít rád lidi a knihovníky obzvlášť, nepřestat se zajímat o naši bývalou profesi a měl by vás bavit život a svět kolem nás, i když na něm často není nic zábavného k vidění ani k slyšení.
Na závěr ještě připojuji vzkaz od Hanky Nejedlé z Hronova, kterým omlouvala svoji neúčast na jedné naší akci:
Přeji vám den jak víno
A krásné zážitky pospolu
U jednoho stolu
Díky vám, že vás mám
 
Kontakt na autorku: b.blaza@seznam.cz

verze pro tisk · PDF verze