Erasmus+ v Bratislavě

Autor: Martina Opršalová Dašková
Vyšlo 12/5/2024 v čísle Ročník 34 (2024), Číslo 4, v sekci Okénko

Dostalo se mi možnosti vyjet na Erasmus+, přestože již dávno nejsem student. Jde o pobyt zaměstnance jedné vysílající instituce v jiné hostitelské instituci, kde může nahlédnout pod ruce zainteresovaným pracovníkům. Já jsem jela do Bratislavy. Kromě toho, že mám Slovensko docela obyčejně ráda, mě zajímalo, jaké prostředí najdu v muzejní knihovně Muzea města Bratislavy (MMB), v bratislavské Univerzitní knihovně (UKB) a v Lyceální knižnici Slovenské akademie věd (LK SAV). Chtěla jsem se podívat, jak se u nich zachází se starými tisky a jak si poradili s bádáním na tomto poli a s publikací odborných výsledků, s digitalizací vzácných knih či s výstavami a návštěvnickým, respektive badatelským provozem.
Zjistila jsem, že co se týká ochrany starých a vzácných tisků, jsme na tom v Hradci Králové v některých případech lépe. Nejprve jsem se podívala do Lyceální knižnice SAV. Ivona Kollárová, jediná zdejší zaměstnankyně, mi poskytla souhrnné informace a provedla mě prostory knihovny. Zjistila jsem, že zde vůbec nemají klimatizaci a staré tisky jsou vystaveny výkyvům teplot i vlhkosti. A jedna jediná pracovnice, byť obětavá a schopná, prostě nestačí na všechny požadavky moderní doby.
V Muzeu města Bratislavy se mi plně věnovali dva dny. První den jsem strávila se zástupcem ředitele muzea Danielem Hupkem, který se mnou osobně prošel všechna pracoviště a všech sedm objektů muzea s různými výstavami. Hovořili jsme o poslání muzeí, vedení sbírek, moderním výstavnictví či návštěvnickém provozu. Druhý den jsem strávila v přítomnosti vedoucí muzejní knihovny Viery Majchrovičové. Mluvily jsme zejména o potřebách návštěvníků a každodenní praxi v knihovně a o katalogizaci. Porovnaly jsme klady a zápory našich dvou katalogizačních systémů, z nichž jednoznačně lépe vyšel systém Tritius.
Posledním místem, které jsem navštívila, byla Univerzitní knihovna. S vedoucí knihovny Klárou Meszároszovou jsme diskutovaly o uložení a restaurování vzácných tisků, jejich digitalizaci, katalogizaci a odborném vytěžení. Ukázala mi depozitáře plné vzácných historických dokumentů, s funkční klimatizací i propracovaným vyhledávácím systémem. Mají zde například vzácné islámské či židovské rukopisy nebo tisky ze 16. až 18. století, velmi kvalitně zpracované v odborných monografiích a studiích. Pořádají virtuální výstavy digitalizovaných dokumentů i reálné výstavy.  Obecně vzato, všechny digitalizované sbírky mohou využít k výstavám tohoto druhu i k putovním výstavám zapůjčeným jiným knihovnám.
Co se mi naopak zdálo téměř neuvěřitelné, bylo nakládání s prvotisky. Nejenže byly v 80. letech 20. století jednotně převázány do uniformní kožené vazby, ale z knih vazači vypreparovali kousky pergamenů, jimiž se v minulých staletích knihy opravovaly, a uskladnili je v krabici. Takový pergamen mohl pocházet třeba ze 12., 13. či 14. století a mohl obsahovat vzácné soudobé informace, i kdyby se týkaly běžné každodennosti nějakého skriptoria či úřadovny. Prvotisk (či obecně starý tisk) má největší cenu právě tak, jak se nám dosud historicky zachoval.
Navštívené instituce mi umožnily seznámit se s řadou různých způsobů uchování, digitalizace, prezentace knižních i jiných sbírek či s možnostmi jejich odborného zpracování. Celou dobu trvání pobytu jsem diskutovala se slovenskými kolegy o všech zmíněných skutečnostech a sledovala je při konkrétní práci.
 
Kontakt na autorku: m.oprsalova.daskova@muzeumhk.cz

verze pro tisk · PDF verze