Olomoucká konference Bibliotheca Antiqua

Autor: Martina Opršalová Dašková
Vyšlo 3/20/2025 v čísle Ročník 35 (2025), Číslo 1, v sekci Stalo se

Na podzim proběhla dvoudenní konference Bibliotheca Antiqua, kterou ve dnech 7.–8. listopadu 2024 pořádala Vědecká knihovna v Olomouci (VKOL) v Červeném kostele. Kostel již dávno neslouží svému účelu, od roku 1961 jej využívala vědecká knihovna jako depozitář. Posledních šest let, od rekonstrukce v roce 2019, slouží jako kulturně-vzdělávací centrum.
O každoroční konferenci Bibliotheca Antiqua se může zájemce více dozvědět na webových stránkách,[1] kde jsou mnohé z přednesených příspěvků v elektronické podobě. Zajímavých referátů bylo opravdu mnoho, hovořilo se o rukopisech, starých tiscích, proveniencích či drobných margináliích, takže se zmíním spíše o těch, které mě nejvíce zaujaly.
Hned na začátku obecenstvo rozpálil emeritní ředitel digitální Bavorské státní knihovny v Mnichově Klaus Kempf, který hovořil na téma digitalizace historických a vzácných fondů. Zaujala mě informace, že historické fondy BSK jsou z větší části zdigitalizované s finanční a technologickou pomocí společnosti Google. Ostatně když se ujala slova Tereza Paličková z oddělení rukopisů a starých tisků Národní knihovny, aby představila společnou práci za rok 2024, potvrdila, že také využívají pomoci tohoto technologického giganta.
Restaurátorka z Univerzitní knižnice v Bratislavě Radka Zajíčková Benžová přednesla referát o zelených a žlutých pigmentech na bázi arzénu, v historii využívaných při výrobě knižních vazeb. Tyto pigmenty mají dodnes potenciál významně knihovníkům škodit, kromě výskytu různých nemocí hrozí též impotence a smrt. Tudíž je potřeba, aby při manipulaci s podezřelými exempláři skutečně používali všechny dostupné ochranné pomůcky.
Poutavě hovořil muzikolog Vladimír Maňas na téma hudebních tisků jezuitské provenience ve fondech Vědecké knihovny v Olomouci. Kromě jiného poukazoval na fakt, že v případě studia zmíněných souborů je potřeba muzikologické vzdělání, a vybízel přítomné k dalšímu studiu, neboť takto orientovaných knihovníků je tragický nedostatek.
Michal Bušek mluvil o neobyčejném projektu Židovského muzea v Praze s názvem Library of Lost Books, který se snaží podchytit knihy z Hochschule für die Wissenschaft des Judentums v Berlíně, rozprášené nacisty v době druhé světové války. Některé knihy se touto cestou opravdu podařilo dohledat.
Jan Píšna se ve svém příspěvku soustředil na určité aspekty jazykově českých edic Nového zákona ze šestnáctého století, zejména na jejich titulní strany, typografii či paratexty, tj. předmluvy. Lucie Heilandová představila projekt zabývající se písemným bohatstvím klášterů zrušených v josefínské době. V současnosti tento archivní a knižní korpus uchovávají zejména dvě instituce, a to Národní knihovna a Národní archiv. Projekt těchto dvou institucí se v následujících letech bude zabývat virtuálním scelením tohoto písemného dědictví a jeho prezentací.
Nakonec Rostislav Krušinský ukázal a prakticky předvedl výsledky projektu EODOPEN. Jde o volně přístupnou digitální knihovnu šestnácti tisíc knižních dokumentů, které je možné v rámci této databáze několika jednoduchými kliknutími přeložit do téměř jakéhokoli evropského jazyka, a to nejen v písemné formě, ale i mluvené. Zdá se, že tento projekt už nebude dále pokračovat, přestože by si prostý laik řekl, že databáze podobného druhu má poměrně významný potenciál.
Na závěr dodávám, že kromě všech příspěvků se účastníci konference mohli v Červeném kostele potěšit výstavou O umění kuchařském, kterou ze svých fondů připravila opět Vědecká knihovna v Olomouci.
 
Kontakt na autorku: m.oprsalova.daskova@muzeumhk.cz
 

verze pro tisk · PDF verze