historiček Hany Fajstauerové a Jany Kořínkové, která vznikla na základě podrobného studia archivních materiálů, z nichž se badatelky pokusily probrat a na světle ukázat známé i zasuté střípky toho více než stoletého příběhu.
Výklad začíná dávno před stavbou samotné budovy, totiž u prvních doložitelných snah Jičíňáků o vlastní veřejnou knihovnu v 19. století. Pokračuje popisem snah zaopatřit početné jičínské studentstvo, jež vyústily ve stavbu Studentského domu, a dále prochází dějinami domu i knihovny, z níž se postupně stala jeho nejvýznamnější, a nakonec i jediná instituce. Od sporů o financování a rozhodování mezi městem a měšťanskými spolky přes povolení prodávat v knihovně lahvové pivo s ohledem na pořádání kurzů politického školení v 50. letech až po potýkání knihovny s pandemií covidu. Zaujmou též přehledně uspořádané statistiky, sledující v číslech vývoj od samých počátků veřejné knihovny v roce 1895 až k dnešku.
V množství informací se čtenář neutápí, mnohdy by se však rád na chvilku zastavil a doptal. Proč se stalo to či ono? Bylo to tehdy běžné, nebo výjimečné? Co to pro knihovnu znamenalo? Výklad však pádí dál s dalšími a dalšími fakty, ve kterých můžou mít kořínek další a další otázky. Na hlubší komentář a hodnocení prostor nezbývá.
A tak zůstává především na nás, jaké závěry si z této více než stoleté cesty odneseme. Může to být respekt ke konkrétním knihovnicím a knihovníkům, kteří vytrvalou prací mohou svou instituci posunout o pořádný kus vpřed. Může to být pozastavení se nad měnícím se vkusem a potřebami čtenářů nebo nad proměnami role knihovny od doby vlasteneckého zápalu přes „politickou osvětu“ po dnešní multifunkční pojetí.
Mě mezi všemi proměnami patrně nejvíce zaujala kontinuita. Přetrvávající spojení knihovny s kulturní a komunitní činností, které jsou dnes součástí modernizačních trendů v knihovnictví. Ačkoli knihovnu s projektem Studentského domu svedla dohromady spíše souhra okolností, zůstává faktem, že i díky tomu byla jičínská knihovna po celou svou existenci místem pevně spojeným s místní mladou komunitou a jejími kulturními aktivitami. O tom, že toto spojení je stále živé, ostatně svědčí samotný křest knížky, byť musel proběhnout v dočasném azylu po dobu zmiňované rekonstrukce hlavní budovy. Byl to zvláště milý večer v režii ředitelky Jany Benešové, která bude knihovnu po dlouhých letech opouštět – takže ve vzduchu bylo i nemálo vděčnosti a nostalgie. A také hudby, vůně bábovky a vína a formálního i uvolněného povídání lidí z radnice i ze spřátelených organizací, regionálních autorek a autorů, knihovnic současných i emeritních a řady dalších lidí, pro které je knihovna důležitá. Včetně pisatele těchto řádků, který zanedlouho bude mít sám s knihovnou a stoletým Studentským domem co do činění.
A při všem tom dalším činění nemůže chybět pečlivě připravený průvodce po dosavadních osudech jičínské knihovny a Studentského domu.
Kontakt na autora článku:
hosek@knihovna.jicin.cz