Muzeum dostalo darem Hájkovu kroniku

Autor: Martina Opršalová Dašková
Vyšlo 12/11/2025 v čísle Ročník 35 (2025), Číslo 4, v sekci Zaujalo nás

V muzeu probíhá pravidelně jednou za čtvrt roku restaurátorská poradna. Jako experti zde působí i pracovníci muzejní knihovny. Když někdo přijde s knihou, starými novinami či časopisem, vědí si hned rady a prozkoumají předmět ze všech stran, třeba za pomoci lupy či jiných nástrojů. Nedávno takto přišel hradecký občan s knihou po dědečkovi, starou a notně objemnou knihou, vázanou v dřevěných deskách potažených kůží. Přední z desek byla zlomená, některé z listů se skoro sypaly a kniha byla celkově ve špatném stavu. Knihovnice zjistila, že je to Česká kronika Václava Hájka z Libočan, známého psavce 16. století, ovšem napsaná německy a písmem zvaným fraktura. Až do předminulého století se Hájkova kronika četla jako úctyhodný zdroj pravdivých a také zábavných informací. Nicméně již obrozenci Hájkovo dílo sesadili z piedestalu, poté co kriticky dokázali přinejmenším spornost či rovnou nepravdivost mnoha jeho tvrzení. Avšak dnes jsme již poněkud smířlivější, neboť víme, že vycházel z vyprávění, jež sám četl a považoval za pravdivé. Byl to vzdělanec a prostudoval mnoho různých knih, kronik, listin a dalších pramenů, i zahraničních. Svou dobu navíc popsal vcelku přesně tak, jak ji sám zažil.

Exemplář Kroniky, o který nám nyní běží, byl vydán až později, na konci 17. století v Norimberku u nakladatele Balthasara Joachima Endtnera. Nicméně na chvíli byla knihovnice zmatena podivným letopočtem 1600 na spodní části titulní strany, který jednoduše nemohl odpovídat pravdě. V tu dobu totiž nevyšlo žádné vydání Hájkovy kroniky, kniha ani nevykazovala znaky takto staré knihy. Vysvětlení však vzápětí podala restaurátorka, která si na danou část posvítila, a to doslova. Zjistila, že kdysi proběhl notně neodborný restaurátorský zásah potrhaného titulního listu, který z římské datace MDCXCVII (1697) vymazal několik písmen a zbylo jen MDC (1600). Potrhaný list byl totiž doplněn papírovou hmotou bez ohledu na písmo, které tím zmizelo. Postupem času a vlivem mnoha nepříliš čistých prstů se odlišná barva opraveného místa sjednotila s okolím. Když se všechno dostatečně vysvětlilo, zmíněný hradecký občan se rozhodl, že Kroniku nadále ponechá v péči muzea, kde se o ni dobře postarají.

Kontakt na autorku: m.oprsalova.daskova@muzeumhk.cz

verze pro tisk · PDF verze