Mediální inspirace

Autor: Vanda Vaníčková
Vyšlo 12/11/2025 v čísle Ročník 35 (2025), Číslo 4, v sekci Stalo se

V srpnu jsem navštívila Festival mediálního vzdělávání,[1] jenž probíhá v rámci projektu Seznam se s médii[2]. A protože časopis U nás není můj deníček, ale zdroj informací pro knihovníky, nebudu psát o tom, jak se mi tam líbilo a zda účastníci mého workshopu byli aktivní. Přijměte, prosím, následující článek jako souhrn tipů pro svět knihoven. Cílovou skupinou festivalu jsou totiž kromě učitelů právě knihovníci.
Web samotného organizátora akce, projektu Seznam se s médii,[3] nabízí bezplatně pět opor pro posílení mediální gramotnosti; podrobněji nastíním tři z nich:

1. Bezplatné online kurzy – v době psaní tohoto článku je vypsán kurz Mediální právo (jak mluvit o sdílení fotek, GDPR či licencích Creative Commons), Svět médií a politiků (o nástrojích ovlivňujících veřejné mínění při kampaních, jak rozpoznat politickou manipulaci) a Svět hodnot v éře Golden Kids (hudební marketing, fake news a kompromitující materiály k sobě měly blízko i v 60. letech). Za mě jsou to příklady užitečných témat pro knihovníky obecně, o to více pro knihovníky realizující informační lekce.
2. Seznam se s médii 60+ – název považuji za vypovídající. Pro dříve narozené (a já dodávám a pro ty, kteří s nimi pracují) je připravena metodika věnovaná ověřování zpráv, nesoucí název Sherlockova příručka o falešných informacích aneb jak číst zprávy. Hravost není jen pro děti, proč si i se seniory nezahrát na Sherlocka a místo londýnských vražd si neposvítit na nekalé mediální pokusy?
3. Metodiky ke stažení – k dispozici jsou lekce mediální gramotnosti, vytvořené ve spolupráci s učiteli a knihovníky. Zpracovaná témata: argumentační fauly; bulvár; chování na internetu; dezinformace; fakta a názory a jak vzniká zpravodajství. Pro znalce možná nic nového pod sluncem, ale každý materiál může přinést trochu jiný pohled na didaktické uspořádání lekce nebo výběr konkrétních příkladů. Proto doporučuji i těm, co jsou přesvědčeni, že všechno vědí, nebo ve své knihovně už ten nejlepší program mají, koukněte se.

 
Druhý tematický balíček inspirace vychází z workshopu, jenž jsem navštívila jako účastník. V U nás mám tu možnost čas od času zpovídat osobnosti z královéhradeckého knihovnického rybníčku, proto byl seminář Jak vytvořit atraktivní rozhovor jasná volba.
Z povídání Pavla Urbana, novináře, učitele na Vyšší odborné škole publicistiky a autora desítek rozhovorů s českými osobnostmi, parafrázuji pár tipů pro svou/vaši rozhovorovou praxi:

• Rozhovor by měl ukázat „novou část osobnosti“, neopakujte to, co všichni vědí nebo co se dá jednoduše vygooglovat.
• Čtenáře zajímá, co si myslí respondent, ne redaktor.
• Oslovení pro rozhovor je nejlepší realizovat telefonicky, e-maily rády zapadnou.
• Aktivní nemusí být jen autor – v praxi často agenti herců či jiných umělců nabízejí rozhovory novinářům sami, například při uvedení nového filmu apod.
• Na rozhovor se předem připravte, kombinujte různé zdroje informací o respondentovi.
• Dva psychologické momenty – realizujte rozhovor v neutrálním prostředí a nahrávejte si ho se souhlasem respondenta na mobil, nic si na živo nezapisujte. Otevře se tak prostor pro oční kontakt a autenticitu povídání.
• Finální podoba vydaného rozhovoru nemusí chronologicky odpovídat jeho průběhu. Kontroverzní otázka patří v tisku pro čtenáře na začátek, ale živý rozhovor s ní spíše končete (proměna nálady rozhovoru po takové otázce je dle zkušeného novináře zaručena).
• Autorizace rozhovoru respondentem není povinná, minimálně u jmen a názvů je však vhodná.

 
Závěrem mne napadá, nebojte se zkusit štěstí i v U nás a nabídnout rozhovor. Slibuji, že pokud ho povedu já, dobře se (na vás) připravím.
 
Kontakt na autorku: vandav@seznam.cz
 
 

verze pro tisk · PDF verze