„Že je gen Z online? A kdo není?!“

Autor: Vanda Vaníčková
Vyšlo 12/11/2025 v čísle Ročník 35 (2025), Číslo 4, v sekci Generační pohledy

Dvakrát[1] jsme se věnovali generaci Z, nyní do třetice opět o narozených mezi roky 1995 až 2014, ale tentokrát jinak. Zaměříme se na ně pohledem jiné generace, a ještě ke všemu pohledem od fochu, respektive od regálu. Vše díky sdílení Jany, knihovnice z obecní knihovny a příslušnice generace X. Kdo by chtěl přesná data, Jana a pražské metro mají v dokladech stejný rok narození...
Vyjdeme-li z jakékoli definice generace Z, vždy je zmíněn život s technologiemi a online svět. S Janou, připomínám příslušnicí generace X, začínáme naše povídání takto: „Když se podívám na svoje vrstevníky, tak my bez mobilu a internetu nedáme ani ránu. Pořád tam něco hledáme. A když jde moje osmdesátiletá maminka na hrob dát kytky, vyfotí je a posílá mi to.“ Není to tedy evidentně jen o tom, že na mobilech a podobných zařízeních jsou pořád jen mladí lidé. Jsou to tak přitažlivé a mnohdy nápomocné nástroje, že jsme na nich „tak nějak pořád“ všichni. U mladých máme jako obecně společnost tendenci vidět často hlavně negativní konotace. Závislost, kyberšikana, modré světlo, sexuální obtěžování apod., což spravedlivé jistě není. Nesnažím se problematické chování u mladých v online prostoru bagatelizovat, ale neměli bychom vidět jen to.
O vztahu k technologiím jsme mluvily i v trochu jiném kontextu – příklad z letního tábora (a tutéž situaci v různých variacích známe ze svého okolí, myslím, všichni): „Jsme tam, 14 dní přežíváme na louce, ve stanech, bez technologií a zdá se mi, že děti a mladí vedoucí to snášejí daleko líp než my starší, co bychom v aplikaci rádi sledovali každý mrak, jestli z něj nebude pršet.“ Jana navazuje zkušeností s rodiči táborníků, kteří by zase rádi sledovali fotky a měli přehled o téměř každé aktivitě potomků. A zase máme pomyslně na stole fakt, že se (neustálá) potřeba být online netýká jen generace Z. Co se naopak této generace začíná pomalu, ale jistě týkat, je rodičovství. „Stárnou nám, zeťáci. Nejvíce se v tomto věku setkávám právě s maminkami, které chodí se svými dětmi na programy Bookstart.“ V souvislosti s Bookstartem je zmíněna variabilita a určitá uvolněnost programu, kdy maminky z této generace oceňují, že obsah nemusí běžet přesně podle nalajnovaného scénáře. Není třeba, aby se všichni ve stejnou chvíli usmáli, děti synchronizovaně ukázaly na ilustraci v knížce nebo udělaly kotrmelec na tlesknutí. To už je samozřejmě hyperbola, ale věřím, že s jasnou pointou – možnost být sám sebou a mít svoje tempo. To chtějí u Jany v knihovně maminky generace Z.
Od maminek jsme se přenesly do obecnější roviny aneb co je pro sledovanou generaci důležité v knihovnickém světě. „Být i v té knihovně přijímaný a respektovaný, prostě cítit bezpečný prostor. Takový IKEA typ – můžu si sednout na pohovku, vyzkoušet ji, aniž by mi někdo vynadal, že jsem si na ni sedl.“ Zaznělo i to, že příslušníci generace Z ocení, když doporučí knihovnici nějakou knihu a ona ji zajistí do fondu. Leč to může souviset se zmíněným doceněním jejich názoru; netuším, koho a v jakém věku by takovéhle lehounké pošimrání ega nepotěšilo. ☺
A co generace Z jako profesní parťáci a kolegové? Jana působí v obecní knihovně sama, ale v rámci programů a dalších aktivit často s generací Z spolupracuje. „Zdá se mi, že pro tuhle generaci neplatí to, v čem vychovali nás, že když něco řekne šéf, tak to prostě platí.“ Platí to, i kdyby mi to nedávalo smysl, důležité je, že to řekla nějaká vyšší autorita. Tohle nepřijímá generace Z, zdá se, vůbec dobře. Možná je to mladický vzdor vůči autoritě či neúcta ke starším generacím a jejich zkušenostem a možná je to právě generační rys – umět se ozvat a nebát se. Poslední zmíněné by odpovídalo tomu, jak Jana dál popisuje generaci Z: „Obecně mi přijdou tihle mladí podnikaví, nebojí se opustit rodné hnízdo, vyjíždět studovat do zahraničí, jsou kosmopolitní a jazykově vybavení.“ U všech generací samozřejmě platí, že všichni lidé nejsou stejní, ale já s tímto pohledem souhlasím. Nadšení pro komunikaci a fungování v cizích jazycích (právě i díky propojení světa online) nebo odvaha zkoušet nové věci (právě i díky informacím z online světa), to je pro generaci Z typické.
Pokud by to z článku nebylo náhodou patrné, Jana se vidí jako optimistka a přiznává, že má ráda změny: „Mám ráda, když to pádí dopředu. Člověk by měl hledat v novém a nových věcech to dobré, co nám přináší.“ Tohle vůbec není špatný odrazový můstek pro uzavření téměř jednoho roku ve společnosti článků o generaci Z:
Hledejme v tom, co nám tato generace přináší nového, to dobré. S tím, co se nám zdá špatné, jim buď můžeme poradit, anebo vyčkejme. Vyčkejme, čím se nás zetka budou snažit přesvědčit, že to tak zlé není.
 
Kontakt na autorku: vandav@svkhk.cz

verze pro tisk · PDF verze