Ladíme pro vás poslední detaily nového webu. Budeme rádi za vaši zpětnou vazbu. Napište nám!
'

Regionální hudebníci

Jan Václav Hugo Voříšek (11. 5. 1791 – 19. 11. 1825)

Hudebníci - Studijní a vědecká knihovna v Hradci Králové

Jan Václav Hugo Voříšek, hudební skladatel, klavírista a varhaník vídeňského dvora pocházel z  hudební rodiny, jeho otec Václav byl ve Vamberku kantorem a starší bratr František byl také hudebním skladatelem. Narodil se ve Vamberku 11. 5. 1791, studoval gymnázium a filozofii na univerzitě v Praze zároveň studoval kompozici a klavír u skladatele V. J. Tomáška. V roce 1813 odešel do Vídně studovat práva, setkal se zde s Ludwigem van Beethovenem (1814). Ve Vídni působil v Gesellschaft der Musikfreunde, nejdříve jako korepetitor, později jako první dirigent. Veřejně vystupoval jako houslista a klavírista, ale také jako kontinuista. Roku 1823 získal místo dvorního varhaníka. 19. 11. 1825 ale bohužel umírá na tuberkulózu, bylo mu pouhých 34 let. J. V. H. Voříšek je autorem lyrických klavírních kusů počátku 19. století. Citovostí a zvukovou fantastičností směřoval k romantismu.  K nejznámějším sólovým skladbám patří jeho cyklus šesti Impromptus, op. 7. Skladby nazývané impromptu později skládali například  F. Schubert a F. Chopin. Je také autorem mše B dur (1825) a symfonie D dur (1821). 

Doporučujeme:

  • KLÍMA, Stanislav Václav. Jan Václav Hugo Voříšek: 11.5.1791–19.11.1825 : hudební genius – význačný vamberecký rodák. Ve Vamberku: Městské muzeum, 1966, s. [1a]. Dostupné také z: https://kramerius.svkhk.cz/uuid/uuid:cc2b507d-3a3d-11ed-8147-00155d01210b  
  • HOSTINSKÝ, Jiří. Vamberk město hudby. Vamberk: Spolek přátel historie Vamberka, 2025. ISBN 978-80-908351-6-0. s. 15. 

Zdroj obrázku:

https://cs.wikipedia.org/wiki/Jan_V%C3%A1clav_Hugo_Vo%C5%99%C3%AD%C5%A1ek#/media/Soubor:Vorisek.jpg 

Jan Křtitel Kuchař (5. 3.1751 – 18. 2. 1829) 

Jan Křtitel Kuchař  pocházel z Královéhradeckého regionu, narodil se 5. března 1751 Chotči nedaleko Lázní Bělohrad. Studoval jezuitské gymnázium v Hradci Králové a Jičíně, poté filozofii v Praze. Jan Křtitel Kuchař byl významnou osobností hudební Prahy druhé poloviny 18. století a počátku 19. století. Byl výborným varhaníkem, působil v kostele Nanebevzetí Panny Marie na Strahově. Podílel se na pražských nastudování Mozartových oper, k některým vytvořil klavírní výtah (Figarova svatba, Don Giovanni, Così fan tutte). S Mozartem se seznámil v lednu roku 1787, kdy Mozart poprvé přijel do Prahy. 29. října téhož roku hrál na cembalo v Nosticově divadle na premiéře opery Don Giovanni, kterou Mozart vedl.  

K nejvýznamnějším Kuchařovým dílům patří varhanní koncerty, fantazie, fugy a toccaty. Psal také skladby pro cembalo, skleněnou harmoniku a pro mandolínu. Stejně jako W. A. Mozart byl svobodným zednářem, roku 1791 vstoupil do pražské zednářské lóže „U devíti hvězd“. Jako jeden z prvních pochopil Mozartovu hudbu a jeho hudbu propagoval. Jan Křtitel Kuchař zemřel v Praze 18. února 1829. 

Doporučujeme:

Zdroj obrázku:

Klavírní výtah Dona Giovanniho vytvořený Janem Křtitelem Kuchařem (titulní list a árie Donny Anny). Kuchař byl pravděpodobně vůbec první tvůrce klavírní výtahu opery Don Giovanni. In: BĚLINA, Pavel. Mozart a jeho Praha. Praha : Melantrich, 1991. s. 19.

R. A. Dvorský (24. 6. 1899 – 2. 8. 1966)

R. A. Dvorský se narodil 24. března 1899 ve Dvoře Králové nad Labem. R. A. Dvorský byl kapelník, klavírista, skladatel, hudební nakladatel, zpěvák a zakladatel české taneční populární hudby. R. A. Dvorský, vlastním jménem Rudolf Antonín, od dětství miloval hudbu. Už jako předškolák se učil hrát na housle a kytaru a v šesti letech na klavír a akordeon. Jeho otec byl úředníkem městského úřadu a matka provozovala smíšený obchod. Rudolf Antonín vystudoval dvouletou obchodní školu a za 1. světové války působil jako účetní v královédvorském pivovaru. Ve svém rodišti byl členem ochotnického spolku Hanka, založil kapelu a pro ochotnické divadlo komponoval hudbu. Když v srpnu v roce 1918 ve Dvoře Králové vystupoval pražský kabaret Červená sedma, Rudolf Antonín pohotově zaskočil za nemocného klavíristu. Tehdy začal spolupracovat se zakladatelem Červené sedmy Jiřím Červeným. Jiří Červený byl rodákem z Hradce Králové a otcem operní pěvkyně Soni Červené. Na jaře 1919 odešel Rudolf Antonín do Prahy, nastoupil do hudebního nakladatelství Josef Springer a začal účinkovat v kabaretu Červená sedma. Hrál v tanečních kapelách, taneční hudbu také komponoval, inspiroval se zejména americko-anglickou hudbou s prvky jazzu. Skládal moderní tance, písně a kabaretní šansony. V jeho tvorbě je charakteristická nekomplikovaná a přirozeně plynoucí melodie, která ale neztrácí svou originalitu. Jméno R. A. Dvorský, které si zvolil podle svého rodného města, používal Rudolf Antonín po příchodu do Prahy jako umělecké a od roku 1925 už jako jméno občanské. V letech 1925-29 působil v souboru Melody Makers a v roce 1929 založil svou vlastní kapelu Melody Boys. Orchestr měl pět hlavních členů, ale hráči ovládali velké množství nástrojů a vícehlasně zpívali. Obsazení souboru bylo následující: R. A. Dvorský – piano, harmonika, Karel Vacek – trubka, klarinet, pozoun, saxofon, housle, viola, harmonika, Bohumil Klemr – housle, klarinet, tenorsaxofon, Jindřich Kocina – altsaxofon, klarinet, housle, Ferry Friedl – bicí, kytara, banjo, harmonika, altsaxofon. Soubor vystupoval v mnoha českých filmech i několika zahraničních. K popularitě Dvorského repertoáru přispěla jeho schopnost vycítit vkus publika, jeho hudba oslovovala všechny společenské vrstvy i generace. Repertoár zahrnoval celou škálu žánrů, úpravy lidových písní, filmových, muzikálových a operetních melodií. Za protektorátu Melody Boys pořádal zájezdy po celé republice, ale bohužel v polovině roku 1944 podlomily náročné koncerty Dvorského zdraví a byla mu diagnostikována tuberkulóza. Dvorský proto v dubnu 1945 definitivně činnost orchestru ukončil. V polovině třicátých let založil Dvorský hudební nakladatelství „R. A. Dvorský“. Nakladatelství R. A. Dvorského velmi dobře prosperovalo, základem úspěchu byla Dvorského schopnost přitáhnout výborné skladatele a aranžéry, např. Jiřího Traxlera. Spolupracovníci Dvorského oceňovali jeho osobní kvality, na jeho slovo bylo spolehnutí, byl rozvážný, měl příjemnou povahu a dobře vypadal. Byl gentleman a současně velmi schopný muž. R. A. Dvorský chtěl nakladatelství předat svému synovi Miroslavovi, velmi talentovanému dirigentovi. Miroslav Dvorský bohužel předčasně zemřel v roce 1947 na zápal plic. Po roce 1948 bylo nakladatelství znárodněno a Dvorský nastoupil jako zaměstnanec do redakce Hudební matice a poté do nakladatelství Orbis. V roce 1950 se chtěl Dvorský pokusit o emigraci, k pokusu ale nakonec nedošlo, nicméně v roce 1953 byl tento nezrealizovaný pokus prozrazen u státní policie. R. A. Dvorský byl zatčen a odsouzen na 5 let nepodmíněně. Z vězení byl nakonec propuštěn ze zdravotních důvodů se čtyřletou podmínkou už v červnu 1955. V šedesátých letech začal R. A. Dvorský znovu veřejně vystupovat. Účinkoval společně s Hanou Vítovou a dalšími herci v pásmu „Utíká to, utíká“, pásmo uvedli i pro české krajany v sále Vídeňské komorní opery. Necelé dva měsíce před smrtí v červnu 1966 natočil Dvorský poslední nahrávku píseň Karla Hašlera „Hezká vzpomínka“. Král české taneční hudby R. A. Dvorský zemřel v Praze 2. srpna 1966, pohřben je ve Dvoře Králové nad Labem. Na české i zahraniční hudební scéně je pokračovatelem hudby R. A. Dvorského „Originální Pražský Synkopický Orchestr“, který založil Pavel Klikar v roce 1974. Členem tohoto orchestru byl v letech 1976–1995 zpěvák, herec a režisér Ondřej Havelka. V roce 1995 založil Ondřej Havelka svůj orchestr Melody Makers. Na počest R. A. Dvorského se v jeho rodišti v Hankově domě pořádá vždy v druhé polovině března swingový a jazzový festival „Dny R. A. Dvorského“.

Doporučujeme z fondu: 

Zdroj obrázku:  

https://ndk.cz/view/uuid:b2fc94ac-435d-11dd-b505-00145e5790ea?page=uuid:b7630d00-8fb3-11e8-9588-5ef3fc9bb22f

Soňa Červená (9. 9. 1925 – 7. 5. 2023)

Soňa Červená byla operní pěvkyně, mezzosopranistka a altistka. Narodila se v rodině Jiřího Červeného, tvůrce Červené sedmy, kabaretiéra, humoristy, spisovatele a hudebního skladatele. Byla pravnučkou Václava Františka Červeného, královéhradeckého výrobce a vynálezce žesťových hudebních nástrojů a Adolfa Russe, královéhradeckého malíře a fotografa. Studovala soukromě zpěv. Svůj hluboký alt uplatnila v muzikálech, operetách, operním repertoáru, šansonu i v populárních písních. Její první divadelní angažmá bylo v Osvobozeném divadle, kde zpívala v muzikálu Divotvorný hrnec.  V letech 1952–1958 působila ve Státní opeře v Brně a roku 1958 přešla do opery Unter den Linden ve východním Berlíně, kde měla velký úspěch v roli Carmen. Toto provedení bylo nahráno v roce 1960 na gramofonové desky. V lednu 1962 emigrovala do západního Berlína posledním otevřeným přechodem. Stala se sólistkou operních domů ve Vídni, Miláně, Amsterdamu, Barceloně, Bruselu, Lisabonu a všech velkých německých operních scén. Jedenáct sezón zpívala v San Francisku. Zasloužila se také o vzorovou interpretaci Janáčkových oper v češtině. Po uzavření operní dráhy působila v renomovaném činoherním divadle Thalia v Hamburku, kde spolupracovala s avantgardním režisérem Robertem Wilsonem. Díky tomuto režisérovi se po sametové revoluci vrátila natrvalo do Čech, obsadil ji do Janáčkovy opery Osud, kterou režíroval v Národním divadle. V roce 2004 získala Cenu Thálie jako zvláštní cenu kolegia. Zpívala hlavní roli Milady Horákové v komorní opeře „Zítra se bude…“, ke které hudbu napsal Aleš Březina. V roce 2010 zpívala roli zpěvačky Emilii Marty v Čapkově hře Věc Makropulos, kde režii a scénickou výpravu provedl opět Robert Wilson. V roce 2017 byl natočen filmový dokument od Olgy Sommerové „Červená“. Soňa Červená měla hluboký vztah k Hradci Králové. Po návratu z emigrace sem jezdila velmi často. Soňa Červená napsala knihu „Můj Václav“ o svém hradeckém pradědečkovi Václavu Františkovi Červeném. Čerpala z rukopisných zápisků svého otce Jiřího Červeného. V Hradci Králové obdržela Cenu dr. Františka Ulricha za celoživotní dílo (2005). V roce 2012 obdržela čestné občanství města Hradce Králové. Město Hradec Králové se také stalo místem jejího posledního odpočinku. Dne 16. 5. 2023 byla pochována do rodinné hrobky na hřbitově v městské části Pouchov.  

V roce 2025 byl hlavní sál Filharmonie Hradci Králové pojmenován na „Sál Soňi Červené“, protože Červená iniciovala a byla mediální tváří sbírky na stavbu varhan ve Filharmonii Hradec Králové. V roce 2018 byla pojmenována po Soně Červené nově objevená planetka č. 26897. Planetku objevila česká astronomka Lenka Kotková. Planetka nese jméno „CERVENA“. Informace o planetce najdete zde

Doporučujeme z fondu: 

  • ČERVENÁ, Soňa. Můjváclav. Brno, 2001. K objednání zde
  • ČERVENÁ, Soňa. Stýskání zažehnáno. Praha, 2019. K objednání zde
  • ČERVENÁ, Soňa. Stýskání zakázáno: kousek mého divadelního děje-spisu a země-spisu. Praha, 2019. K objednání zde

Zdroj obrázku:

KAFKA, David. Mistrovské varhany pro Filharmonii Hradec Králové: věnováno paní Soně Červené patronce varhan. Hradec Králové]: Nadační fond Varhany, 2020. s. 15. 

Zuzana Navarová de Tejada (18. 6. 1959 – 7. 12. 2004)

Zuzana Navarová de Tejada, zpěvačka, skladatelka a textařka, se narodila 18. června 1959 v Hradci Králové.  

Pocházela z umělecké rodiny, její otec Radovan Navara byl hudebním režisérem českého rozhlasu v Hradci Králové. Dědeček František Navara pocházel z České Třebové a byl knihařem, výtvarníkem a působil aktivně ve skautském hnutí. Zuzana Navarová vystudovala hradecké gymnázium J. K. Tyla a filozofickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze obor bohemistika a hispanistika (1984). Její písňovou tvorbu ovlivnila latinskoamerická hudba, s kterou se setkala poprvé na pobytu na Kubě v rámci studia španělštiny. V roce 1982 zde absolvovala několikaměsíční pobyt na Havanské univerzitě. Už v Hradci Králové účinkovala ve skupině Výlety, s kterou se zúčastnila finále Porty v roce 1978. Za studií v Praze založila spolu se Zděňkem Vřešťálem a Vítem Sázavským skupinu Nerez. Skupina Nerez se stala jednou z nejvýznamnějších folkových sdružení osmdesátých let a získala řadu ocenění na festivalech Porta a Vokalíza. Prvním albem Nerezu byl v roce 1986 Masopust, dalšími Na vařený nudli (1988) a Ke zdi (1990). Koncem 80. let Zuzana Navarová ještě studovala konzervatoř obor populární zpěv. Pro Nerez Navarová zpívala i skládala texty i hudbu, některé písně skládal Zdeňek Vřešťál či Vít Sázavský. V roce 1993 skupina Nerez činnost ukončila. Zuzana Navarová skládala také hudbu i texty pro divadlo i pro film. Spolu s Vítem Sázavským složila hudbu k animovaným filmům režisérky Michaela Pavlátové Křížovka (1989) a a Řeči, řeči, řeči (1991), který byl nominován na Oskara.  V roce 1992 spoluzaložila Nadaci Život umělce, produkovala desky pro zpěvačku Radůzu a také pro romskou zpěvačku Věru Bílou. Koncem roku 1994 začala spolupracovat s kolumbijským písničkářem Ivánem Gutiérrezem, v roce 1995 vydali ještě s baskytaristou Karlem Cábou desku s názvem Tres. V devadesátých letech odjela na Kubu, kde se seznámila se svým manžele Luísem de Tejada. Po několikaleté odmlce se vrátila do Čech, kde v roce 1999 vydala druhé album ve spolupráci s I. Gutiérrezem a skupinou Koa pod jménem Skleněná vrba. V tomto albu se autorsky podílela na řadě písní. V roce 2000 ještě tato sestava vydala desku Zelené album. Druhým dominujícím zpěvákem i autorem skupiny Koa se vedle Zuzany po odchodu I. Gutiérreze stal romský hudebník Mário Bihári. Roku 2001 skupina Koa  vydává desku Barvy všecky, z pohledu českého folku přelomové album, tvořené převážně hudbou a texty Zuzany Navarové. Akademie populární hudby toto album ocenila cenou Anděl v kategorii folk a získalo i zlatou desku vydavatelství Indies Records za deset tisíc prodaných nosičů. Roku 2003 vyšel další studiový opus, natočený se skupinou Koa, nazvaný Jako Šantidévi. V roce 2003 Zuzana Navarová složila a nazpívala titulní píseň k pohádce „Čert ví proč“ režiséra Romana Vávry. Ještě po celý rok 2004 naplno koncertovala a psala nové písně. Její poslední vystoupení se konalo v  pražské Malostranské besedě 14. listopadu. Zhruba o tři týdny později, 7. prosince 2004 podlehla rakovině. Bylo jí pouhých 45 let. Zuzana Navarová hledala inspiraci v české folkové hudbě, v latinskoamerické lidové hudbě i v romském nebo židovském folkloru. Dokázala ve svých písních rovnoměrně propojit zpěv, hudbu i text. Po smrti Zuzany Navarové uděluje Nadace Život umělce Cenu Zuzany Navarové. V roce 2022 byla odhalena busta Zuzany Navarové v prostorách gymnázia J. K. Tyla v Hradci Králové. 

Doporučujeme z fondu:

Zdroj obrázku

Michal Malátný (30. 6. 1970) 

Herec a zpěvák Michal Malátný (vlastním jménem Michal Novotný) se narodil 30. 6. 1970 v Jičíně. Vystudoval jičínské gymnázium a činoherní herectví na DAMU a v roce 1994 nastoupil do Východočeského divadla v Pardubicích. Již na gymnáziu v roce 1987 s kamarády založil kapelu Starý hadry, název byl inspirován zámkem Staré hrady u Jičína. V roce 1994 se kapela přejmenovala na Chinaski podle postavy jménem Henry Chinaski z románů Charlese Bukowskiho. V roce 1995 vyšlo kapele stejnojmenné debutové album Chinaski. Michal Malátný ve skupině hraje na kytaru, zpívá a skládá texty. Chinaski hraje už 30 let, i když v roce 2008 byla těžce poznamenána tragickou smrtí bubeníka, textaře a spoluzakladatele Pavla Grohmana. Kapela ve svých počátcích hrála ve stylu pop punku, ale postupně dospěla v pop rock. Nástrojové obsazení bylo sólová kytara, doprovodná kytara, basová kytara, bicí, saxofon a trubka. Bohužel tato dlouholetá sestava hráčů Fr. Táborský (sólová kytara, zpěv), Michal  Malátný (zpěv, kytara), O. Škoch (baskytara), Š. Škoch (saxofon), P. Kužvart (trubka) a O.Petřina (bicí) skončila v prosinci 2017. Zůstal pouze M. Malátný a Fr. Táborský, v roce 2018 se přidali noví členové Tomi Okres (bas. kytara), Lukáš Pavlík (bicí) a Jan Steinsdörfer (klávesy). Skupina za svou třicetiletou historii vydala 12 alb, např. Dlouhej kouř (1997), 1. signální (1999), Rockfield (2014), poslední Frihet (2022). 

Michal Malátný má vřelý vztah k našemu kraji, dědeček pochází z obce Markoušovice nedaleko Trutnova, kde Malátný trávil v dětství prázdniny. Miluje Krkonoše a dokonce se ženil v krkonošském Obřím dole. Žije v Praze, ale hodně času tráví s manželkou Petrou a dvěma dcerami na chalupě v Českém ráji nedaleko rodného Jičína. Michal Malátný se věnuje také herectví, od roku 2014 hostuje v divadle Semafor.

Doporučujeme z fondu:

Zdroj obrázku