Regionální lékaři

Jan Theobald Held byl významný český lékař a hudebník, rodák z Třebechovic pod Orebem.
Studoval v Praze piaristické gymnázium, výborně zpíval a hrál na housle. Lákala ho hudební dráha, ale nakonec vystudoval lékařství. Za studií učil v Praze v rodině Kuronských, kde se v budoucnu chtěl stát domácím lékařem. Učil dcery Pavlínu a Kateřinu Vilemínu, později Zaháňskou.

Stal se vyhlášeným lékařem, léčil i Josefa Dobrovského, který trpěl psychickou nemocí. Zlepšil organizaci v nemocnici, hygienu a přístup k pacientům, snížil úmrtnost pacientů. Pro psychicky nemocné zavedl práci v dílnách a tělesná cvičení a zavedl v nemocnici knihovnu, čítárnu a hudební místnost. Inspiroval se v nemocničních ústavech v Lipsku, Gotě a ve Vídni. Stal se profesorem lékařství na Karlově univerzitě, děkanem lékařské fakulty a v letech 1826–1827 i rektorem Univerzity Karlovy.

Mezi jeho přátele patřili F. Palacký, František Josef Gerstner, hudebníci Václav Jan Tomášek a Jan Ladislav Dusík. Několikrát navštívil ve Vídni i Ludwiga van Beethovena. Skládal písně, balady, arietty a canzonetty na německé a italské texty. Z českých písní je nejcennější Heldova sbírka Šestero písní selských (1846), která byla vydána pod pseudonymem Jan Orebský. Literárně je zpodobněn v Jiráskově románu F. L. Věk.

Jan Theobald Held je čestným občanem města Třebechovic pod Orebem. V roce 1935 zde byl odhalen pomník od akademického sochaře Josefa Škody. Je pohřben u hřbitovního kostela na vrchu Oreb. Stojí zde kostelík Božího Těla, který byl nově postaven na místě renesančního dřevěného kostelíka v roce 1835. Held nechal vypracovat návrhy na tento nový kostel a na stavbu finančně přispěl. Do zdi kostela je zazděn náhrobek J. T. Helda. Heldovo jméno nese v Třebechovicích i městská knihovna.

Doporučujeme z fondu:

•  PROBOŠT, František. Dr. Jan Theobald Held. Třebechovice pod Orebem: A. Dědourek, 1935. K objednání zde.
• Jan Theobald Held napsal svoje vzpomínky, jejichž část byla vydána v roce 1939. Tehdy je vybral a přeložil Jindřich Květ, potomek po sestře J. T. Helda: HELD, Jan Theobald. Dopisy bratrovi a jiným. Knihy českých osudů. V Praze: Topičova edice, 1939. K objednání zde.
• V roce 2017 byly vydány kompletně: HELD, Jan Theobald; KVĚT, Jindřich a TINKOVÁ, Daniela. Fakta a poznámky k mému budoucímu nekrologu I.: vzpomínky pražského lékaře na léta 1770–1799. Paměť. Praha: Academia, 2017. ISBN 978-80-200-2653-8. K objednání zde.

Anna Honzáková byla jedna z prvních českých lékařek a pracovnice ženského emancipačního hnutí.

Narodila se v Kopidlně na Jičínsku v rodině lékaře. Anna Honzáková byla první českou lékařkou, která vystudovala lékařství na české tehdy Karlo-Ferdinandově univerzitě v Praze. V roce 1890 začala studovat v Praze první soukromé dívčí gymnázium ve střední Evropě Minerva (založeno 1890 Eliškou Krásnohorskou). Po maturitě se snažila studovat lékařství, ale mohla pouze docházet na přednášky na pražskou německou univerzitu a od roku 1897 i na českou lékařskou fakultu. Stále ale nemohla skládat zkoušky. V roce 1900 vyšel nový zákon, který českým ženám umožnil studovat lékařství v plném rozsahu. Anna Honzáková byla promována v roce 1902. V roce 1905 si otevřela soukromou gynekologickou ordinaci v Praze.

Působila v Ženském klubu českém a ve Výboru pro volební právo žen. Prosazovala plánované rodičovství a předcházení početí, odmítala potraty. Zdarma provozovala poradnu pro chudé matky. Byla nazývána „Matka matek.“

Doporučujeme z fondu:

• UHROVÁ, Eva. Anna Honzáková a jiné dámy. [Praha]: E. Uhrová, c2012. ISBN 978-80-260-3152-9. K objednání zde.
• Víte, že v Praze v ulici Na Moráni čp. 1958/7 je bronzová pamětní deska upomínající na ordinaci Anny Honzákové? K prohlédnutí zde.
• První lékařská promoce ženská v Praze. Ženské listy. 1. 4. 1902, roč. 30, č. 4, s. 69–73. ISSN 1802-7237. Dostupné online zde: https://www.digitalniknihovna.cz/mzk/view/uuid:c0a7e117-435d-11dd-b505-00145e5790ea?page=uuid:a03ecd3a-435e-11dd-b505-00145e5790ea. 
• Vybíráme z tisku: O první ženské lékařské promoci se psalo v časopise Ženské listy: První lékařská promoce ženská v Praze. (Dokončení.). Ženské listy. 1. 5. 1902, roč. 30, č. 5, s. 90. ISSN 1802-7237. Dostupné online zde.

Významný český lékař a patolog Karel Rokitanský se narodil 19. 2. 1804 v Hradci Králové. Otec Prokop Rokitanský pocházel z Jičína a byl kancelistou krajského úřadu v Hradci Králové. Matka Terezie byla dcerou Václava Lodgmana, rytíře z Auen, prvního krajského komisaře v Hradci Králové. Rod Lodgmanů pocházel původně z Irska. Karel Rokitanský studoval gymnázium v Hradci Králové a lékařství v Praze a ve Vídni. V roce 1828 ukončil studia medicíny a stal se asistentem ústavu patologické anatomie Všeobecné nemocnice ve Vídni a od roku 1832 tento ústav vedl. Roku 1844 byl jmenován profesorem a v roce 1852 byl jako první lékař zvolen rektorem Vídeňské univerzity. Karel Rokitanský patřil mezi hlavní osobnosti tzv. druhé vídeňské školy. Jádro této školy tvořili především tři čeští lékaři – Karel Rokitanský, Josef Škoda, rodák z Plzně a Ferdinand Hebra, pocházející z Brna. Rokitanský úzce spolupracoval s internistou Josefem Škodou, společně srovnávali klinická data s pitevními nálezy a tak propojili klinickou medicínu s patologií. Rokitanský prosadil anatomickou patologii za povinný předmět mediků. Během života provedl nebo se aktivně podílel na téměř 60 tis. pitvách. Důležitý nebyl tak obrovský počet pitev, ale Rokitanský  z nich dokázal vytěžit velké množství vědeckých objevů, např. popsal první teorii patogeneze aterosklerózy nebo nekrózu jater. Napsal první systematickou studii vrozených srdečních vad v monografii o defektech srdečních přepážek. Rokitanský je především autorem významné a dlouho používané třídílné učebnice anatomické patologie „Handbuch der pathologischen Anatomie“, kterou vydal v letech 1842–1846 a rozšířené zrevidované vydání v letech 1856–1861. Tato učebnice patřila dlouho k základům studia lidské anatomie. Rokitanský byl a stále je v Rakousku velice ctěn, zůstal ale srdcem Čech. V soukromých rozhovorech mluvil česky, ve Vídni podporoval české krajany, finančně podporoval dostavbu katedrály sv. Víta a často trávil dovolenou v Čechách, zejména v Jánských Lázních. Karel Rokitanský zemřel ve Vídni 23. 7. 1878. Slavnost a odhalení jeho pamětní desky na domě č. p. 42 (nyní ulici Karla Tomana) v Hradci Králové se uskutečnila v roce 1879. V tomto domě se ale Rokitanský ve skutečnosti nenarodil, narodil se v domě č. p. 64, v nynější Rokitanského ulici. V roce 2005 byl odhalen sochařský dvojportrét Rokitanského v nově otevřeném výukovém centru Fakultní nemocnice v Hradci Králové. Sochařský dvojportrét vytvořil hradecký rodák sochař Vladimír Preclík, dvojportrét zobrazuje obličej mladého a obličej starého Karla Rokitanského.  

Doporučujeme z fondu:

• STEFAN, Hvězdoslav; PROCHÁZKOVÁ, Olga a ŠTEINER, Ivo. Karel Rokitanský. Hradec Králové: ATD, 2005. ISBN 80-86358-11-9. https://primo.svkhk.cz/permalink/f/6vkui8/420SVKH_AlephBib000455437 
• STEFAN, Hvězdoslav. Karel Rokitanský: historická črta s úvodním slovem Jana Bedrny. V Hradci Králové: Vydává Dům osvěty ve spolupráci s Vlastivědným kroužkem, 1954. Dostupné také z: https://kramerius.svkhk.cz/uuid/uuid:f8bed879-119b-11e8-a3ad-00155d012102 
• ROKITANSKÝ, Karel. Handbuch der speciellen pathologischen Anatomie. II. Band, Enthaltend: Die Abnormitäten des Respirations-, des Digestions-, des Harn- und Geschlechts-Apparates. 2. unveränderter Abdr. Wien: Bei Braumüller & Seidel, 1842. Dostupné také z: https://kramerius.svkhk.cz/uuid/uuid:2e934d89-e015-11e7-8607-00155d012102  

Zdroj obrázku