Regionální literáti

Se narodil v Miletíně, městečku ležícím severovýchodně od Hořic, v okrese Jičín. Jeho otec byl švec, živil se však také jako sadař, dědeček z matčiny strany byl učitel. Rodina by ráda měla z Karla také učitele, ale ten trpěl vadou řeči. Vynikal však hudebním nadáním. Miletínský farář Jan Arnold proto přemluvil rodiče, aby šel studovat do Hradce Králové. Při gymnaziálních studiích si sám čtrnáctiletý Erben musel přivydělávat především vyučováním hry na klavír. Aby mohl pokračovat ve studiích v Praze, pomohli mu majetnější lidé z jeho rodiště. Na přípravném studiu filozofie v Praze se seznámil s o rok starším Karlem Hynkem Máchou a dalšími vlastenci. Putovali spolu nejen po hradech, ale také po pražských kavárnách a hospodách.

Po dokončení studia práv v Praze Erben vystřídal různá místa, dlouho si však vydělával především doučováním. Na přímluvu Palackého získal pravidelný příjem a hlavně možnost cestovat po českých krajích a sbírat lidovou slovesnost. Jeho Prostonárodní české písně a říkadla se vydávají dodnes a i díky němu nebyly zapomenuty. První slušně placenou práci získal až v roce 1851, kdy se stal archivářem města Prahy, od roku 1864 až do své smrti pracoval jako vysoký úředník na pražském magistrátu.

Doporučujeme z fondu:

• Sbírku věnovanou osobnosti a dílu K. J. Erbena. Více zde.
• Komiksové zpracování Kytice. Každou baladu zpracovával jiný ilustrátor, kniha zahrnuje i klasický text. K objednání zde.

Víte, že se Erben narodil s bratrem dvojčetem? Ten však záhy zemřel. Erben sám trpěl tuberkulózou, musel se fyzicky šetřit, často vykašlával krev.

Víte, že Erben balady z Kytice dlouho přepracovával, nacházel údernější a poetičtější obrazy, texty doslova otesával? První pokusy Polednice například pocházejí už ze třicátých let, přitom 1. vydání sbírky Kytice vyšlo v nakladatelství hradeckého rodáka Jaroslava Pospíšila až v roce 1853.

Víte, že připravujeme novou lekci informačního vzdělávání? Lekce je zaměřena na život a dílo Karla Jaromíra Erbena, nese název: „Potud národ svůj, pokud šetří svých památek.“ Žáci budou pracovat ve skupinách s vybranými baladami z Kytice. V odborné literatuře mimo jiné dohledají, jak se žilo v 19. století, jak to bylo s počty narozených dětí nebo kdy lidé uzavírali sňatek. Sledujte na našem webu sekci Pro školy.

Tipy na výlet

• Vypravte se do Miletína, kde je možné po předchozí domluvě navštívit básníkům rodný dům, projít si Naučnou stezku K. J. Erbena či se zúčastnit dalších aktivit pořádaných Divadelním souborem Erben, např. Miletínského divadelního jara či Divadelního Erbenova Miletína.
• Více zde.

Se narodila ve Vídni jako Barbora Novotná, od sňatku v roce 1837 Němcová. Její datum narození je předmětem mnoha vědeckých bádání. Není stoprocentně potvrzeno ani rodičovství, nejčastěji se předpokládá, že matkou byla Terezie Novotná a otcem panský kočí Jan Pankl, jak to známe z Babičky. Byla výraznou osobností ve své době. Stala se známou dílem Babička, sbíráním lidové slovesnosti a horlivým vlastenectvím. Je dosud nejvýznamnější českou spisovatelkou a ženou, která předstihla mnohé muže.

Zdraví jí nesloužilo, především od porodu nejmladšího syna Jaroslava tělesně strádala. Byla vzornou matkou, o nejnadanějšího syna Hynka přišla v jeho sedmnácti letech, potomkům vštěpovala, aby se pilně učili, byli pracovití a pomáhali druhým. Manžel Josef Němec byl úředníkem finanční stráže, měl nekompromisní povahu. I kvůli svým vlasteneckým postojům byl často překládán z místa na místo a Němcovi se často stěhovali, žili např. v Červeném Kostelci, Litomyšli, Praze, v Domažlicích. Do Uher se s ním už spisovatelka neodstěhovala, jen jej navštěvovala a při tom podnikala cesty po Slovensku, kde sbírala materiál k slovenským pohádkám a pověstem. Trpěla spory s manželem, které byly způsobeny nejen rozdílností jejich povah. Měla ráda společnost, byla milována i nenáviděna. Ke konci života se s manželem rozešla, odstěhovala se do Litomyšle, kde měla redigovat své spisy. Její vážná choroba však byla již v pokročilém stadiu. Manžel ji nakonec odvezl zpět do Prahy, kde v lednu 1862 zemřela.

Doporučujeme z fondu:

• NĚMCOVÁ, Božena. Korespondence I-IV. Praha, 2003-2007. K objednání zde.
• ERBEN, Karel Jaromír –NĚMCOVÁ, Božena. Pohádky. Praha, 1996. S ilustracemi Josefa Lady, dostupné z vybraných počítačů ve studovnách.

Víte, že dlouho četla a psala německy? Německá stylistika předčila tu českou, přesto se rozhodla psát z vlasteneckých důvodů jen česky.

Víte, že Babičku si můžete u nás půjčit nejen v češtině, slovenštině, němčině, angličtině, ruštině, ale i v maďarštině, francouzštině nebo španělštině? Např. ve španělštině je babička La abuela a můžete si ji objednat zde.

Víte, že letos je tomu právě dvě stě let, kdy se B. Němcová narodila? Jak by se jí asi žilo dnes? V dopise svému příteli Janu Helceletovi totiž psala, že by si „přála narodit se znovu, as za dvě stě let – anebo ještě později- neboť nevím, bude-li do té doby takový svět, v jakém bych já chtěla žít s rozkoší…“.

Víte, že již od roku 2011 nabízíme školám lekci informačního vzdělávání s tematikou života a díla Boženy Němcové? Doposud proběhlo 143 lekcí, které navštívili žáci základních i středních škol. Objednávky zde.

Tipy na výlet

• Doporučujeme ke studiu i za poznáním Muzeum Boženy Němcové v České Skalici. Více zde.
• Najdete zde ověřené informace, tipy na výlety a další zajímavosti.

Byl pedagog, sběratel lidových vyprávění, překladatel a pohádkář. Rodinné prostředí jej ovlivnilo v jeho tvorbě a zaměření. Pocházel z Jičína, jeho otec Jan byl obuvníkem, sadařem a obchodníkem s ovocem, matka Anna milovala pohádky a lidová vyprávění. Josef Kubín vystudoval gymnázium v Jičíně, poté Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy, obor francouzština, čeština a němčina. V roce 1891 se stal středoškolským profesorem. Působil v Kutné Hoře, Českých Budějovicích, Jičíně, v Mladé Boleslavi a na gymnáziu v Truhlářské ulici v Praze, v roce 1925 odešel do důchodu.

Publikoval už v devadesátých letech 19.století. Velice ceněný je jeho překlad francouzského eposu Píseň o Rolandovi, který vlastní i naše knihovna. K objednání zde.

Za středoškolského působení překládal z francouzštiny a španělštiny. Je autorem učebnic, slovníků a konverzačních příruček o francouzštině. Za tuto činnost byl poctěn uznáním od francouzského ministerstva školství. V našem fondu byste nalezli učebnici: Praktická škola francouzská: moderní příručka, k objednání zde. Nebo slovník francouzského jazyka: Nový kapesní slovník česko-francouzský a francouzsko-český = Nouveau dictionnaire manuel tchèque-français et français-tchèque, k objednání zde.

Před druhou světovou válkou se Kubín věnoval sběru lidových písní v Pošumaví, Podkrkonoší nebo Kladska, které následně vyšly jako Kladské písničky, k objednání zde. Začal také zapisovat autentická vyprávění venkovských vypravěčů. Tato vyprávění vydal až po 2. světové válce v několika souborech, např. Strakatý máslo, k objednání zde.

Ve dvacátých letech začal Kubín sbírat také pohádky. Pohádky, které vydal do roku 1940, byly klasickými adaptacemi lidového podání, kde základ pohádky vycházel převážně z autorových autentických zápisů. Příkladem je kniha pohádek Čarovné kvítí: nové pohádky z roku 1926, k objednání zde. Od čtyřicátých let začal Kubín do pohádek více autorsky zasahovat a projevovat tvůrčí individualitu. Snažil se zachovat bezprostřednost lidového stylu, nářeční slovní zásobu a přirozený dialog a respektoval charakteristické vlastnosti pohádkových postav. Celé pohádkové dílo pro děti shrnul Kubín do čtyřsvazkového souboru Zlatodol pohádek. K objednání zde.
Autorské tvorbě pro dospělé se Kubín začal věnovat až v sedmdesáti letech, psal povídky pro dospělé, kde se opět inspiroval lidovým prostředím. Nejznámější je jeho pětisvazková kniha Jivínské rapsodie, kde se inspiroval osudy prostých lidí Jičína (Jivína) a jeho okolí. K objednání zde. Josef Štefan Kubín zemřel v roce 1965, dožil se neuvěřitelných 101 let.

Doporučujeme z fondu:

• FETTERS, Aleš. Malý slovník regionálních autorů: Literární tradice našeho kraje. Hradec Králové, 2012. K objednání zde.
• CHALOUPKA, Otakar. Čeští spisovatelé literatury pro děti a mládež. Praha, 1985, s. 212-217. K objednání zde.

Víte, že po vzniku Československa začal používat druhé jméno Štefan na počest Slovenska? Tehdy se rozhodl, že přijme jméno od prvního Slováka, se kterým se seznámí. Podle Kubínových vzpomínek jím byl podomní obchodník Štefan Uherka. Viz FORST, Vladimír. Lexikon české literatury, Osobnosti, díla, instituce, K-L. Praha, 1993, s. 1032-1035. K objednání zde.

Víte, že na motivy pohádek Josefa Štefana Kubína byly napsány scénáře pro animované a televizní inscenace? Např. animovaná pohádka „Rohatá princezna“ (1967), televizní inscenace „Čertova nevěsta“ (1975), „Jak se peče štěstí“ (1981) nebo večerníčková animovaná pohádka „Čarodějné pohádky“ (2002), které mistrně vypráví Barbora Hrzánová.

Byla prozaička a dramatička, sběratelka a autorka povídek a pohádek inspirovaných krkonošským folklorem. Narodila se v Praze v rodině nakladatele Jana Kutiny. Matka Amálie Kutinová byla doktorkou farmacie a zároveň folkloristkou a autorkou knih pro děti (mj. cyklus Gabra a Málinka). Kubátová studovala na reálném gymnáziu v Praze, kde maturovala v roce 1941. V letech 1941–43 absolvovala lékárnickou praxi v Křinci u Nymburka. V roce 1943 se provdala za Jaroslava Kubáta, rovněž studenta farmacie, který pocházel z Krkonoš. V roce 1946 promovala na Přírodovědecké fakultě UK v oboru farmacie. Postupně působila jako magistra v lékárnách v Karlových Varech, Křinci, Praze, Horním Maršově, Špindlerově Mlýně a Vrchlabí. Od roku 1952 se její rodina trvale přestěhovala do Vrchlabí, kde manžel Jaroslav působil jako správce lékárny. Kubátová se v tuto dobu starala o své dvě děti, ale i o své rodiče a také pomáhala manželovým rodičům na statku na Benecku. V roce 1970 se opět natrvalo vrátila k lékárnické profesi, ve které setrvala až do odchodu do důchodu v roce 1978. Od té doby se naplno věnovala psaní.

Literární tvorba Marie Kubátové zahrnuje pohádky, povídky a hry s krkonošskou tématikou; dalším okruhem jsou povídky ze současnosti i historie, z lékárenského prostředí a knihy vzpomínek. Když se Kubátová počátkem padesátých let přistěhovala natrvalo do Krkonoš, byl zde mezi lidmi ještě velmi živý krkonošský dialekt. Postupně se seznamovala s mizejícím světem krkonošských tkalců, sklářů, perlařů, ale i pytláků a pašeráků.

Literární prvotinu Kubátové představuje kniha Daremný poudačky, která vyšla v roce 1956; k objednání zde. V roce 1956 uveřejnila Kubátová svou první divadelní hru Jak šla basa do nebe, která se zároveň hrála v Čs. rozhlase, se kterým začala Kubátová intenzivně spolupracovat. První vydání této knihy je k dispozici i v našem fondu; k objednání zde. První knihou s krkonošskou tematikou určenou výhradně dětem byly v roce 1971 Pohádky o Krakonošovi; k objednání zde. V roce 1974 byla odvysílána řada sedmi večerníčků na motivy pohádek Marie Kubátové pod názvem Krkonošské pohádky, ke kterým napsala scénář Božena Šimková. Přestože Marie Kubátová nesouhlasila s celkovým vyzněním jednotlivých postav, které se odchýlilo od jejího autorského rukopisu, Krkonošské pohádky dodnes patří k nejoblíbenějším Večerníčkům. Později vznikl bohužel i spor o autorství mezi Marií Kubátovou a Boženou Šimkovou.

Dalším oblíbeným pohádkovým souborem je kniha Krakonošovo čarobejlí (1998); k objednání zde. Vychází ze staršího cyklu o bylinkách s názvem Hořký bejlí (1981) a je koncipován jako kalendář, podle pořadí, ve kterém v průběhu roku jednotlivé léčivé byliny rostou; k objednání zde.

V roce 1996 připravila pro rozhlas Marie Kubátová cyklus Pohádky o starých krkonošských řemeslech. Jako „hajajové pohádky“ je nezapomenutelně vyprávěl Vlastimil Brodský např. Pohádka z korálků nebo Cukrářská pohádka. Oceňována je i kniha pohádek pro nejmenší Kam odcházejí sněhuláci zjara, kterou doplňují akvarely malířky Dagmar Ježkové; k objednání zde.
Marie Kubátová se nejvíce proslavila knihami s krkonošskou tématikou, ale byla také autorkou společenských novel a povídek, např. její trilogie z lékárenského prostředí (Lékárna U tří koček (1977), Třikrát denně kapku rosy (1978) a Recept na štěstí (1981). Marie Kubátová napsala také povídky, které se vztahují k Hradci Králové a k dalším městům východních Čech. Hradce Králové se týká povídka “Alegorická socha ženy v průčelí Krajského muzea v Hradci Králové“ ze souboru Povídky z muzejních vitrín (1986); k objednání zde. O Hradecké historii vypráví také povídka „Co se v Hradci na Velké a Malé podsíni povídalo o flanderském králi“ z knihy Poutnické povídky (1993), o historii sochy patrona cechu pivovarníků Gambrina, umístěného na cihlové zdi pivovaru obrácené do Komenského ulice; k objednání zde.

Marie Kubátová za celý život vydala více než osmdesát knih. Zemřela v nedožitých jednadevadesáti letech v roce 2013.

• Sbírku věnovanou osobnosti a dílu M. Kubátové. Více zde.
• KUBÁTOVÁ, Marie. Lidská komedie Marie Kubátové. Praha, 1997. K objednání zde.
• VALOUCH, Josef. Marie Kubátová. Praha, 1986. K objednání zde.

Víte, že v roce 2009 byla Marie Kubátová vyznamenána Cenou Boženy Němcové, kterou uděluje Akademie literatury české za dílo, které významně přispělo k rozvoji české literatury a společnosti v posledních třech letech? Cenu získala za knihu Haraburdí aneb Jak se líhnou knížky (2007); k objednání zde. Je to kniha vzpomínková, kde autorka píše o svých rodičích a přátelích, vzpomíná na nakladatelství jejího otce, ale i na osobnosti společenského života. Úvodní slova autorky ke knize: Člověk putuje po stezníčku života od nůžek, kterými porodní paníbába střihem do pupeční šňůry oddělila miminko od maminky, až po kolednický uzlíček, kam svázat, co jsem si já poutník vykoledoval na své pouti a co se snad dá i přenést přes práh bytí.

Víte, že v roce 2017 bylo po spisovatelce Marii Kubátové pojmenováno nábřeží ve Vrchlabí? Více se dočtete zde.

Tip na výlet

• Na vycházkové trase Malou Úpou v Krkonoších je stálá expozice deseti zastavení Krkonošských pohádek od slavné spisovatelky Marie Kubátové. Více zde.

Je česká výtvarnice, pedagožka a spisovatelka. Narodila se v Hradci Králové, vystudovala výtvarnou výchovu a český jazyk na Masarykově univerzitě v Brně. Působila krátce na Univerzitě Hradec Králové. V současnosti vede v Hradci Králové Dětskou výtvarnou školu; více zde.

Marta Pohnerová je autorkou mnoha knih pro děti, které si sama ilustruje nebo jsou autory ilustrací děti z její výtvarné školy. Většina příběhů jejích dětských knih se odehrává v Hradci Králové. Rovněž ilustrovala i některé knihy Marie Kubátové, např. Lékárnické pohádky: Heřmánková víla (2007), Čarodějnický učedník (2008), nebo knihu Starodávní poutníci: Povídky z krabice na klobouky (2009).

Marta Pohnerová je autorkou metody „duchovní a smyslové výchovy“. Ve své škole se snaží, aby děti mohly rozvíjet schopnosti, které je baví a aby se mohly svobodně vyjadřovat a projevovat emoce, nálady a schopnosti. Výtvarná tvorba by měla být spojena s přírodou, hudbou a příběhem všedního dne. Autorka vydala o této metodě publikace Duchovní a smyslová výchova (díly I – III).

Doporučujeme z fondu:

• POHNEROVÁ, Marta – POHNER, Karel. Příběhy a pohádky z hradeckých lesů a parků. Hradec Králové, 2008. K objednání zde. Kniha je souborem krátkých vyprávění, děj pohádek je stručný a jasný, ale přesto velice poutavý. Jednotlivé pohádky propojují fotografie manžela Marty Pohnerové, architekta Karla Pohnera.
• POHNEROVÁ, Marta. Augustinovy pohádky. Hradec Králové, 2009. K objednání zde. V knize čtenáře provázejí jednotlivými příběhy skřítci. Děj je zasazen do skutečného prostředí Hradce Králové, tentokrát do míst starého města (Bílá věž, Pivovar, kostel Panny Marie). Důležitou roli zde má moudrý zvon Augustin, ke kterému skřítci chodí pro radu.
• POHNEROVÁ, Marta. Pohádky od Labe a Orlice. Hradec Králové, 2011. K objednání zde. Kniha je ilustrována obrázky dětí z výtvarné školy Marty Pohnerové. Obsahuje pětatřicet pohádek, které spojuje téma vody a hlavní hrdinové víla Orlička a vodníček Zelinka.
• POHNEROVÁ, Marta. Pohádky z hradeckých lesů. Hradec Králové, 2012. K objednání zde. Kniha se zaměřuje na oblast královéhradeckých lesů. Několik pohádek z této knihy se objevuje na pohádkové stezce u Lesního hřbitova. Vystupují zde bubáci, skřítci a trpaslíci, např. hejkal Fífa nebo kouzelník Šišule.
• POHNEROVÁ, Marta. Pohádky skřítka Buchtičky a Černé Tečky. Hradec Králové, 2013. K objednání zde. V knize vystupují postavy, které zosobňují vlastnosti a abstraktní jevy, např. Lež, Láska nebo Štěstí.
• POHNEROVÁ, Marta – ZERZÁN, Milan. Duše stromů. Hradec Králové, 2016. K objednání zde. V zatím poslední dětské knize Marty Pohnerové jsou zachyceny vlastnosti stromů, lidová moudra a pověsti spojené s různými druhy stromů a místy, kde je v lesích mohou lidé najít.

Víte, že od roku 2012 vede královéhradeckými lesy unikátní pohádková stezka plná příběhů a pohádek podle knih Marty Pohnerové? První trasa vede asi 2,5 km od Mazurovy chalupy a končí u rybníku Výskyt. A od roku 2014 je zde druhá trasa, stezka Vodnická, vede asi 2 km od rybníku Biřička až k rybníku Datlík. Marta Pohnerová spolu s dětmi z její výtvarné školy vyzdobila rovněž Rytířské hradiště, přírodní dětský park u Lesního hřbitova. Více zde.

Víte, že od roku 2011 a 2012 zdobí trolejbusy MHD v Hradci Králové postavičky z Augustiných pohádek Marty Pohnerové? Jde o vílu Pralinku, skřítka Buchtičku, Sklepníka, Dobříka, skřítka Soočníka, vílu Fialku, Vrbového skřítka, skřítky Moudříka a Dobromysla a vílu Barvičku. Více zde nebo zde.