Co číst

Historie voroplavby v Čechách
Unikátní kniha, pojednávající o voroplavbě na českých řekách od 14. století až po dnešek. Čtenář se dozví mnoho zajímavého z historie plavení dříví, dopravy soli a dalšího zboží především po Vltavě, poutavé je vyprávění o vorařských hospodách, potahových stezkách a příbězích vorařů, důstojné místo je věnováno významným osobnostem, spojeným s vorařstvím (Jan Ferdinand Schor, František Herget, Kryšpín Fuk, Vojtěch Lanna). Druhá část je věnována vorařské technologii (příprava vorových tabulí a pramenů) a terminologii (šrek, joch, líhy, okovec, pančava, pup, ušák a dalších více než dvě stovky pojmů). Přílohu tvoří kompletní texty vorařských písní s notovými zápisy. Kniha je doplněna mnoha fotografiemi a barevnými kresbami či mapami.


Management transferu znalostí: od prvního nápadu ke komerčně úspěšné inovaci
Inspirativní kniha provází čtenáře procesem přeměny tvůrčího nápadu v komerčně úspěšnou inovaci. Seznamuje čtenáře se základními metodami využívání kreativity pracovníků při využívání znalostí v zájmu dalšího rozvoje organizace a inovací jejího chování v reakci na vývoj vztahů s okolím. Jednotlivé kapitoly přinášejí informace o základních principech managementu znalostí, jeho vlivu na tvorbu inovací a metodologii zpracování inovačních projektů jako podkladu pro zvyšování podnikatelské výkonnosti. Dále je v nich věnována pozornost hlavním perspektivám realizace inovační strategie – hospodaření, vztahům se zákazníky, produktivitě interních operací, rozvoji nových profesních způsobilostí pracovníků a vztahům s externími partnery v rámci účelové strategické aliance – podnikatelského inovačního ekosystému.





Mysl ruky: proměny textilního média v kontextu médií umění 20. století
Proměnu materiálových médií v umění 20. století přinesla nejen průmyslová revoluce, ale i materiálová kultura v kontextu všeobecně sdílených společenských změn. Návrat řemeslnických postupů a forem byl zaznamenán nejen v Rodinově sochařském ateliéru či paradoxně u Marcela Duchampa, když v působivém Velkém skle předává materiálem každou 'myšlenku ruky'. Textová a obrazová studie Mysl ruky reflektuje tuto proměnu v širokých souvislostech Mezinárodní výstavy moderních dekorativních a průmyslových umění v Paříži, s historií bienále v Lausanne i s autentickým svědectvím umělců v zachovaných dokumentech. Objevuje nové hodnoty zapomenutých uměleckých děl v kontextu dnešní dematerializace, kterou s sebou nese virtuální skutečnost v digitálním prostoru.


Než vyměnili zámky aneb Historky pikantní, mrazivé i jurodivé
Autor o knize: „Knihu vydávám u příležitosti 120. výročí založení uherskobrodského muzea, ve kterém jsem 41 let pracoval a z toho 25 let řediteloval. Není divu, že vzpomínat na něj budu až do smrti. Všechno mi to tady přirostlo k srdci. Samozřejmě že to všechno jsem dělal nikoliv jen jako povinnost, ale i proto, že mě to bavilo. Ale hlavně, hlavně jsem tady vykonával práci, která mi byla koníčkem, potkával zajímavé lidi a našel vzácné kolegy, s jejichž pomocí se vytyčené cíle daly mnohdy i přesáhnout, a přitom prožíval pocity radosti z práce i žití. Spjatost s muzeem byla také inspirací k napsání této knihy.“









Počítačové hry a jejich místo v životě člověka
Odborná publikace Počítačové hry a jejich místo v životě člověka mapuje aktuální stav poznání v oblasti počítačových her a shrnuje výsledky výzkumné studie realizované autorským kolektivem v průběhu let 2016 a 2018. Struktura publikace je konstituována tak, aby čtenáři poskytla ucelený vhled do problematiky počítačových her se zaměřením zejména na pozitivní a negativní působení počítačových her na člověka. Mimo jiné publikace upozorňuje na problematiku závislosti na počítačových hrách a rizika agresivního chování v souvislosti s hraním počítačových her.









Právo svobody: nárys demokratické mravnosti
Rozsáhlá kniha je opus magnum hlavního představitele současné kritické teorie společnosti Axela Honnetha (1949). Na Goethově iniverzitě ve Frankfurtu nad Mohanem je Honneth od roku 2001 ředitelem Institutu pro sociální výzkum, kde původně vznikla kritická teorie Frankfurtské školy. Na stejné univerzitě je od roku 1996 také profesorem sociální filosofie, od roku 2011 působí rovněž na Kolumbijské univerzitě v New Yorku. Kniha Právo svobody (Das Recht der Freiheit, 2011) především artikuluje teorii uznání z hlediska sociální a morální filosofie, přičemž formuluje sociální základy demokracie. Jürgen Habermas o knize napsal: „Honneth činí historický krok zpátky od Marxe k Hegelovi, aby znovu ustavil program „od Hegela k Marxovi“.“







Příběh krátkého manželství
Na Srí Lance zuří občanská válka. Dineš přišel o rodinu i veškerý majetek a mechanicky, bezmyšlenkovitě se pohybuje od jedné utilitární činnosti k druhé. Pomáhá v nemocnici, v omezené míře zabezpečuje své nejzákladnější fyzické potřeby a na noc odchází z tábora ukrýt se před pravidelným ostřelováním do džungle. Jeho rutinu naruší nabídka souseda z tábora, aby pojal jeho dceru za manželku. I tento návrh je veden čistě účelovými pohnutkami – otec cítí, že jako ochránce selhal a hledá někoho, kdo by za něj převzal břemeno odpovědnosti. K sňatku dojde, ale po kratičké fázi seznamování dvou mladých lidí, která jako by nabízela nesmělou naději, přijde předvídatelný závěr a žádný happy end se nekoná. Věty i odstavce členěné do dlouhých volně plynoucích celků, jako by odrážely Dinešovy nepřerušované proudy myšlenek. Se svým okolím prakticky nekomunikuje, je uzavřen ve vlastním světě, obrací se dovnitř, protože vnější svět zešílel. Všímá si, jak funguje jeho tělo, jehož pomíjivost si se zoufalou naléhavostí uvědomuje a v předtuše pravděpodobného konce se s ním loučí. A z Dinešova ticha uprostřed válečné vřavy se hlasitě ozývá základní otázka: Co dělá člověka člověkem, když z jeho života už nic nezbývá? Román mladého srílanského autora Anuka Arudpragasama, působícího na newyorské Columbia University, byl po vydání kladně recenzován v americkém i britském tisku, m.j.v denících Guardian, Financial Times, New York Times i v prestižním literárním měsíčníku Kirkus Reviews a byl zařazen do užší nominace na literární cenu Dylana Thomase pro mladé autory.


Zlatá Praha: proměny města v ilustracích časopisů z šedesátých až osmdesátých let 19. století
Procházíme-li dnes Prahou, jejím historickým jádrem, ale zejména čtvrtěmi, jako jsou Smíchov, Holešovice, Bubeneč, Žižkov, Vinohrady či Karlín, uvědomuje si jen málokdo, že tvář a charakter dali těmto městským částem ve velké míře architekti, sochaři a malíři, vytvářející a realizující své projekty a umělecká díla v průběhu šedesátých až osmdesátých let 19. století. Soustředěni na architektonické skvosty dávné minulosti z období gotiky či baroka, nebo na současnou moderní architekturu s její chladnou odtažitostí a s rozměry, zastiňujícími své okolí, přehlédneme často desítky, ba stovky mimořádně zajímavých budov s bohatě zdobenými portály, nadokenními římsami, vlysy, bosáží a volutovými štíty. V ozdobných nikách a na štítech těchto budov jsou umístěny sochy, jejich zdi zdobí sgrafita či malby. Jejich rozměry vycházejí z lidských měřítek a jejich účelem je sloužit každodennímu životu a potěšit oko každého okolojdoucího. A lidskému měřítku jsou přizpůsobeny i stavby monumentální, postavené v tomto období, které každý z nás zná a bere si je za své – Národní divadlo, Rudolfinum, Národní muzeum, ale i Palackého most nebo Průmyslový palác na pražském Výstavišti. Hovoříme o době mimořádného urbanistického, architektonického a technického rozmachu Prahy, o době zásadní etapy její přeměny z provinčního města rakouské monarchie v rušné, pulzující velkoměsto nově se probudivšího národa, oplývajícího sebevědomím a kulturní a hospodářskou silou.  Vždyť jen počet obyvatel Prahy a jejích předměstí se v průběhu druhé poloviny 19. století téměř zdvojnásobil a dosáhl dvou set tisíc. Růst počtu obyvatelstva a hospodářský rozmach si vynutily stavbu nových mostů, komunikací, moderní pouliční dopravy, železnice a železničních nádraží. Nutnost vzdělání stále širších vrstev obyvatelstva si vynutila stavbu základních, ale i středních a vysokých škol. Rostoucí národní sebevědomí vedlo k zakládání spolků, výstavbě sokoloven a měšťanských besed, ale i radnic, peněžních ústavů a bank. Odrazem národního sebeuvědomění byla i postupná proměna vztahu ke stavebním památkám minulosti. Symbolem kulturní síly národa se stala výstavba Národního divadla, Národního muzea a dalších kulturních zařízení, symbolem rostoucí hospodářské síly pak Velká jubilejní výstava v roce 1891. Smyslem této knihy je provést čtenáře Prahou šedesátých až osmdesátých let 19. století a seznámit ho s jejími proměnami tak, jak byly zachyceny v ilustracích a textech v té době vydávaných českých obrázkových časopisů Zlatá Praha, Květy a Světozor. Setkáme se zde ovšem nejen s vyobrazeními ulic a budov, ale i s obyvateli hlavního města českého království. Mnohá vyobrazení cíleně i mimoděk přibližují jejich každodenní život, jiná každoroční slavnosti či svátky, některá pak barvitě líčí mimořádné události spojené s různými oslavami či smutečními událostmi, zvláštní oddíl se věnuje i pohromám, které postihly obyvatele Prahy v sledovaném období. Mnohými vyobrazenými i popisovanými tématy prostupuje kontext probouzeného národního sebevědomí. Nedílnou součástí jmenovaných časopisů byly ilustrace přibližující některé objekty a památky, které svědčí nebo svědčily o dávné minulosti historického města. Součástí naší publikace jsou i dobové procházky okolím tehdejších historických pražských měst, tvořícím dnes nedílnou součást Velké Prahy. Definitivním a symbolicky pojatým závěrem je pak vzpomínka na dvě velké události přelomu osmdesátých a devadesátých let 19. století. Zářijová povodeň roku 1890 symbolicky uzavřela minulost, Jubilejní výstava roku 1891 definitivně otevřela brány města nové době.

 

Texty převzaty z www stránek nakladatelství a vydavatelství

Archiv - Co číst