Co číst
Vážení čtenáři,
v sekci Co číst vás pravidelně upozorňujeme na knižní novinky z našeho fondu, které jsou pro vás připraveny k vypůjčení.
.png.aspx)
Kniha téměř na 300 stranách prochází všechna možná témata od přírody, přes historii, památky, řemesla, zaniklé obce po lokální zajímavosti. Je to krásná velkoformátová kniha s bohatou fotografickou přílohou.
V odborné literatuře se občas uvádí, že se v rozhlase za protektorátu vysílaly většinou inscenace německých her. Skutečnost je ovšem opačná. Za okupace se v rozhlase vytvořila patrně dodnes největší „laboratoř“ na takzvanou slovesnou tvorbu, v jejímž rámci vzniklo mnoho původních českých her s příznačnou tematikou, které byly záhy také nastudovány. Odhadovaný počet původních her je nejméně tři sta, přičemž tvůrci v mnoha inscenacích využívali i novátorské rozhlasové postupy. Protektorátní rozhlasová dramaturgie tedy nejen podněcovala autorskou tvorbu, jíž se snažila především podporovat národní sebevědomí, ale také usilovala o rozvoj dramatického rozhlasového diskurzu. Podobnou autonomizační situaci – ovšem na materiálu nedramatické literatury – popisuje například Pierre Bourdieu.
Monografie Lenky Jungmannové je věnována právě autonomizačnímu procesu původní české protektorátní rozhlasové hry. První část práce tvoří teoretická studie, která se věnuje fenoménům rozhlasové hry a inscenace. Druhou, historiografickou část vyplňují analýzy dochovaných původních dramat, které jsou nahlíženy v širším literárněvědném kontextu a strukturovány podle žánrových specifik. Poslední část knihy se soustředí na proces formování a existence rozhlasové hry v daném médiu, a to v rámci dobových kulturních a společenských podmínek. – Vychází ve spolupráci s Ústavem pro českou literaturu AV ČR, v. v. i.
Skutečné příběhy jsou často napínavější než vymyšlené horory a thrillery! Nevěříte? Vaši kamarádi, děti z 20. století doopravdy prožily to, o čem se vy učíte ve škole. Tedy druhou světovou válku, ukrývání ve sklepě, okupaci domova cizím vojskem nebo všechny strasti pronásledování, které musely prožívat se svými statečnými rodiči. Vydejte se strojem času do minulosti a poznejte ji skrze dobrodružné příběhy skutečných dětských hrdinů!
.png.aspx)
Tématem této publikace je fungování vazební vojenské věznice v letech 1948 až 1950, která vešla do dějin pod názvem Domeček a dodnes šokuje krutými poměry, které zde panovaly. V jejích zdech trpěla řada osobností československé vojenské elity, jež komunistický režim právem pokládal za své oponenty či se jich skrze falešná obvinění snažil zbavit. S Domečkem je nerozlučně spojen jeho sadistický správce František Pergl, stejně jako příslušníci pátrací a vyšetřovací skupiny 5. oddělení Hlavního štábu Ministerstva národní obrany, které ve vymezeném období věznici spravovalo. Tito lidé se osobně podíleli na brutálním fyzickém a psychickém mučení zadržených osob. Kniha, v některých případech vůbec poprvé, podává prostřednictvím podrobně sestavených biografických medailonů ucelený obraz o jejich životní a profesní dráze a objasňuje, zda a jak byli za své činy potrestáni. Přináší rovněž klíčové informace k těm, kteří jim byli jako političtí vězni totalitního státu vydáni napospas.
.png.aspx)
Zamysleli jste se někdy nad tím, jak se správně vyslovuje název salátu coleslaw? Jestli si děti na konci roku chodí pro výzo, nebo pro vízo? Jak se do češtiny dostal obrat být k mání? Na uvedené otázky a ještě 261 dalších přináší odpovědi právě tato knížka. Její autoři mají v řešení jazykových problémů praxi ze svého působení v oddělení jazykové kultury Ústavu pro jazyk český, které mj. zajišťuje činnost jazykové poradny. A stejně jako tam i v této knížce nabízejí odpovědi na řadu drobných, ale nezřídka zapeklitých jazykových problémů všem, kteří se o jazyk zajímají ve svém volném čase nebo se mu věnují profesně. Pro ty první je kniha Kdo se zeptá, ten se dozví přístupná čtivou formou, ti druzí si prostřednictvím odkazů na jazykové zdroje a nástroje mohou ověřit, zda mají nabízená řešení dostatečnou oporu v datech a citované literatuře.
.png.aspx)
Katedrála sv. Víta v Praze, Notre-Dame v Paříži, Votivní kostel ve Vídni či jiný majestátní chrám některé z evropských metropolí jsou pro většinu z nás ztělesněním opravdového středověku. Málokdo ví, že se ve skutečnosti často jedná o architekturu z 19. století nebo o budovy v tomto období zásadně přestavěné. Vzhled těchto památek je, spíše než svědectvím o předmoderní minulosti, výsledkem romantických idealizací, nacionalistických sporů a ekonomických zájmů 19. století. Tato knížka ukazuje, že náš „opravdový středověk“ má s tím původním jen málo společného, zato nám však říká mnohé o evropské kultuře posledních dvou staletí.
.png.aspx)
Únor roku 2022 se chýlí ke konci a na Ukrajinu začínají pršet rakety. Ruská vojska se valí přes hranice a rozsévají zkázu. Nejdřív zaberou Černobyl, pak Cherson, pak Mariupol. Svět v šoku přihlíží, jak se do Evropy vrátila válka, a čeká, až se Ukrajina podvolí agresorovi. To se však nestalo. Novinář Ilja Ponomarenko strávil první měsíce války v Kyjevě, kde viděl odhodlání Ukrajinců se bránit. Toto je srdcervoucí příběh vzdoru, odvahy a naděje psaný válečným reportérem – tak autentický, jak jen může být.
.png.aspx)
Jak vypadala dobrodružná cesta na kole v předvečer druhé světové války?
Stačilo náhodné setkání u rybníka a byla z toho cesta přes půl Evropy a zážitek na celý život. Dvaadvacetiletý Vratislav Krainer se jednoho parného léta rozhodl pro dobrodružnou výpravu na kole z Československa přes Rakousko, Německo, Itálii až do Paříže na právě probíhající Světovou výstavu EXPO. Tou dobou ještě netušil, že během 3 500 kilometrů dlouhé cesty zažije svobodu, na kterou si on ani jeho krajané na dlouhé desítky let nesáhnou.
Slunci a obzoru je autentický cestovní cyklistický deník, který skrze postřehy mladého člověka zaznamenává podobu meziválečné Evropy. Na pozadí obyčejných jemných lidských příběhů však často prosvítá i odvrácená strana doby: Evropa připravující se na druhou světovou válku. Mladý Vratislav poetickým a citlivým jazykem odkrývá, jak na něj působí první setkání s jinými kraji, jak chutná svoboda cestování, spaní s rybáři v dřevěné chatce, copaté holky v krojích nad tupláky piva či první koupání ve slaných vlnách moře. A nám ukazuje i to, jak moc se náš svět za těch více než osmdesát let proměnil.
.png.aspx)
Jak mladý bezdětný makléř k 669 „Wintonovým dětem“ přišel? Příběh Sira Nicholase Wintona, který se se svými spolupracovníky zasloužil o záchranu československých a sudetských dětí před druhou světovou válkou, je sice notoricky známý, ale…
Praha 1938. Mnichovská dohoda vyhnala z domovů desetitisíce uprchlíků. Nad lidmi se vznáší strach z války a v jejich hlavách víří beznaděj. Zdá se, že situace je bezvýchodná, ale někteří přece jen neztratili naději. Stejně jako sir Nicholas Winton totiž věřili, že není-li něco absolutně nemožné, musí existovat cesta, jak toho dosáhnout.
Příběh komiksu Winton nebyl sám je příběhem aktivního dobra. A ukázkou toho, že k hrdinství člověk nepotřebuje neobyčejný život. Jména jako Doreen Warrinerová, Trevor Chadwick, Beatrice Wellingtonová, Marie Schmolková dnes nikomu nic neříkají. A přitom by měly. Protože Winton opravdu nebyl sám.
.png.aspx)
Pavel Leitner žije v nizozemském Leidenu, kam v roce 1970 emigroval z Československa. Patří mu antikvariát, společnost mu po rozpadu dlouholetého manželství dělá jen kocour. Jednoho dne jeho poklidný život naruší telefonát ze staré vlasti. Jakýsi mladík jménem Petr má pro něj dopis, který mu na smrtelné posteli svěřil otec, Leitnerův dávný známý. Událost stárnoucího antikváře uvrhne do víru vzpomínek – na mládí, na rodnou zemi a hlavně na krásnou Kateřinu, Petrovu maminku…
.png.aspx)
Lidii Maksymowicz byly tři roky, když se spolu se svojí matkou dostala do koncentračního tábora Osvětim-Březinka. A třináct měsíců v tom pekle přežila, zavřená v dětském baráku jako jeden z „pokusných králíků“ doktora Josefa Mengeleho.
Lidiina matka, katolička, se už na začátku války připojila k běloruskému odboji: byla mladou ženou s malou dcerkou a rozhodla se, že se bude skrývat a bojovat proti nacistickým zvěrstvům. Běloruské lesy jsou posledním světlým bodem, na který se Lidie pamatuje, než nastala osvětimská tma. Z tábora se dostane v lednu roku 1945 po osvobození ruku v ruce se ženou, která není její matkou: je to bezdětná Polka, která se rozhodne osvojit si jednu z osiřelých holčiček, které zůstaly samy v táboře posetém mrtvolami. Lidia vyrůstá s ní, ale na svoji pravou matku nezapomíná. Nepřestává věřit, že je naživu, a hledá ji. A v příběhu, který připomíná zázrak, ji také najde.
Z tábora si Lidia pamatuje mlčení: se zaťatými zuby, ve snaze přežít, bez možnosti dovolit si sebemenší projev citů. Teď však znovu našla svůj hlas a rozhodla se, že svůj život věnuje provolávání kréda „už nikdy víc“. Protože historie se může opakovat.
Texty převzaty z www stránek nakladatelství a vydavatelství. Obrázky obálek převzaty z webu:
